Zajímavý článek, ale přijde mi, že je hlavně o lenosti. Autorky i jejího manžela. Jsem muž co klidně vypere, prádlo pověsí a po usušení ho pravidelně poskládá a uklidí. A já i moje žena tvrdíme, že opravdu nepereme, ale pere pračka. A když pračka pere, máme vždy víc, než 2 hodiny času dělat něco jiného.

Jéé,to by mě nenapadlo, že to někdo pochopí i takhle. Víte-dokud jsem žila sama, nebo s partnerem, tak o podobných stescích nemohla být řeč. To je úplně jiná liga. Momentálně peru pro pět lidí(o tom byl i článek), a to je opravdu zápřah. Ani bych Vám nepřála to zažít. Jen to třízení prádla dle velikosti dětí-umíte si představit, že máte celou hromadu různě velkých triček, bodyček, punčocháčů, overálků, ze kterých navíc děti průběžně vyrůstají,takže je musíte obměňovat a nahrazovat novými? Neperete jednou začas,ale furt. Často několik praček za sebou. Je opravdu potřeba hledat způsob,jak si to co nejvíc ulehčit,jinak z toho zešílíte.Je to nekončící práce. Víte, kdybyste si zkusil třeba jen jeden jediný týden prát pro takhle velkou domácnost, snad byste už nikdy nepoužil pojem "lenost".To mě vážně zamrzelo

Dám to přečíst manželovi :)) jistě tě škrtne ze seznamu sympatických žen :))

Nebyla jste náhodou v pořadu : ČTYŘI V TOM?

Jinak supr

jojo, ale to už je dávno:)

Wow, dobře to máte vymyšlené, všechna čest! Perfektní systém.

Já jsem ráda už za to, že donutím ty svoje chlapy, aby donesli prádlo k pračce a vysypali to tam.

Mimochodem, jedno velice horké téma: pohozené ponožky. Muži si prý tímto označují teritorium. A dělají to napříč politickým a vzdělávacím spektrem (když mě kdysi žena mého profesora odchytila a začala na téma ponožky, nestačila jsem lapat po dechu).

nejspíš o ponožkách sepíšu blog:)))

Líp bych to nepopsala. Bod 4 se mi líbí, mám to podobně. A roznos prádla nesnáším. Už mám dospělé dcery, tak nemusím. Jupíí. Ale manžela s klidem pošlu někam....když hledá svůj oděv , který někde pohodil. Se slovy kde jsem mu to zase dala. A ono už je to voňavé ve skříni. Děkuji za super blog.

To mám radost, že je to všude stejné:)

Máte krásný výhled při věšení prádla. Věšení mě baví - jsem venku, na vzduchu, jedním okem koukám na motýly i ptáky. Miluji vůni na slunci usušeného prádla. A nežehlím, i když to mě jakž takž bavilo, jen se to časem projevilo jako časově příliš náročné. Mám u šňůr stůl a hned skládám a třídím... Ale jinak je Váš systém dokonalý. Smekám a

Já nad tím taky přemýšlela, že bychto prádlo rovnou ze sušáku skládala, když je tam venku tak hezky. Ale děti mi zatím dovolí sotva to prádlo pověsit a sundat, zkusím to praktikovat, až budou starší:) Děkuji a zdravím:)

Vtipné a výstižné. U nás taky pere pračka.

U známých jsou ještě o krok napřed, protože pán povídal, že vždycky někde doma položí špinavé tričko a za pár dní, úplně nečekaně, se to samé tričko nějakým kouzlem objeví čisté a vyžehlené u něj ve skříni.

A...tak v tomhle jsem dokázala být vytrvalá. Volně poházené oblečení jsem shrnovala na jednu hromadu a tam prostě zůstalo...peru prostě to, co je v prádelním koši a nic jiného :-)).

Jinak si naopak užívám...občas z toho mám až "Vánoce". Pere pračka, suší sušička, myje myčka...těsto hněte pekárna..boží.

Jinak ten shoz je geniální nápad a výhled máte opravdu božský. Jo. A levandulí není nikdy dost :-)

Musím říct mamce, že je málo tvrdá. Doteď sbírá poházené načaté svršky, kdykoliv se některá z nás chvíli zdrží doma. Něco si necháš bokem, že si to ještě vezmeš, otočíš se a je to na sušáku.

Asi jsem trošku chlap ;)

Když cpu prádlo do pračky, můj muž mi říká:

"Už zase žena dře."

"Nedřu, dřít nechám pračku."

Ale možná to je tím, že jsem syna i bývalého manžela "oprala" v pračce Romo, máchala ručně. Ráno jsem začala, odpoledne končila. Bývalý manžel nepomáhal - prala "pračka".

Současný muž pračku umí obsloužit. Občas mi sice něco sem tam obarví, ale beru to jako malou (velmi malou) daň za to, že - umí s pračkou, umí s žehličkou, umí uvařit. A jsem neskonale vděčná, že nemusím stále dělat všechno jenom já :)

Vám držím pěsti pro štěstí - ať Vám neubývá elán a humor! :)

Mladsi svinacek zil nejakou dobu s pritelkyni, odbornici na prani. Po case bylo jejich obleceni takove zvlastne nafialovele barvy.

Ano, pere pračka, ale i tak je práce kolem prádla dost. Koše má máma, teda jen tři - na světlé, na tmavé a na ručníky a povlečení. Bohužel máme každá jinou hranici mezi "světlé" a "tmavé", tak při mém delším výskytu doma prská. A taky je v obou koších průběžně jemné, které se stejně musí vybrat.

I u pradla?

Zatim znam jen ze dva kohouti na jednom hnojisti a dve zeny v jedne kuchyni se nesnesou.

A vy na mne jeste s pradelnou.