Je prima, že píšete. Je to krásné a vtipné počtení (i když někdy o náročných momentech) už teď, a co teprve, až vám vylétnou z hnízda. Takové vzpomínky budou mít cenu zlata

Děkuju-už se té doby, až o tom budu jen číst a smát se tomu, nemůžu dočkat:))) Ale samozřejmě přes to všechno je to nádherné životní období:)Díky za komentář

Paní Kateřino, teď máte jistě "záběr", ale s Vaším elánem to jistě v pohodě zvládnete, i když, po letech, až budete babičkou, se potom sama budete divit, jak to vůbec bylo možné. Moje starší sestra, která už má nakročeno k devadesátce, teď sama nemůže pochopit, jak čtyři potomky narozené během 4 let (první dvojčata v sestřiných 21 letech, pak po roce další potomek, pak si měla na rady gynekologů dát k kvůli nějaké poruše pár roků pohov a nebo nejlépe další potomky už nevyrábět, ale údajně selhala antikocepce a tak na svět po roce pauzy přišel další čtvrtý) bez pomoci její mámy, tchyně a příbuzenstva zvládla. Já sem tam první roky jezdil k nim na část prázdnin, abych jí alespoň trochu odlehčil - naložil ty dvojčata do kočáru a pak pár hodin s nimi špacíroval po Mimoni- a tak sestra měla pár hodin na starosti jenom ty dva nejmladší. Její manžel se sice snažil, ale jelikož byl služebně někdy mimo domácí krb, tak ty děti měla často na krku úplně sama . Čirou náhodou sme se o tom před týdnem telefonicky bavili a řekla mi, že dnes to sama nemůže vůbec pochopit, jak to tenkrát bylo vůbec možné zvládnout a ohlídat. Zřejmě ženy, když na to přijde, mají větší "sílu", než my muži a můžou být opravdu hrdinky. Jistě do kategorie hrdinek budete patřit i Vy,

Vyřiďte prosím Vaší sestře, že to je skvělá. Já si něco takového bez pomoci příbuzenstva neumím představit. Ještěže měla v tu dobu alespoň Vás. Děkuji a mějte se

Nádherné, jako vždycky. Nejvíc se mi líbila vaše jóga.

Kačko, hluboce se skláním. Taky právě "kojíme" dvojmo, ale pro mne už je to lepší odposlouchávat, než prožívat a snachám fandit, ať co nejdéle vydrží

Mimča i mamku zdravím:) Tobě

Klobouk dolů před Vámi já měla dva syny oba nespavce a řekla jsem si další dítě ani náhodou . U prvního jsem si napsala do kalendáře den kdy jsem spala poprvé celou noc a to bylo ve třech letech a dvou měsících. U druhého to bylo o půl roku dříve. Zato teď oba mají své děti a jsou tak unavení, že každou návštěvu nás jeden jak druhý po nedělním obědě prospí.

Až po třech letech?!!! Tak to je mazec! Náš Matěj spal púoprvé celou noc ve 13měsícíh, bohužel o měsíc později se mu narodil bráška Jonáš. No a od té doby už bezesná noc nebyla. Ale Filípkovi je teď těch magických 13 měsíců, tak žiju v naději, že třeba už brzo...:) Ale jestli to bude až do těch tří let, jak u vás...

Po více než patnácti letech mi připadá, že to byla tenkrát vlastně idylka. Přesně, ta paměť... Jenže v daný moment člověk nemá na výběr: dvě brečící mimina, která neustále něco vyžadují: krmení, hýčkání, pětkrát denně cvičení Vojtovky (doktorka říkala šestkrát, ale to už jsem fakt nedala)... No a za tři týdny budou z těchle "pacholat" dospělý (tedy aspoň plnoletý) ženský. Katko, zasloužíš si metál za výdrž a statečnost. Za pár let budeš tyhle vzpomínky s dojetím oprašovat.

Jestlis zvládala 5x denně Vojtovku, tak si ten metál zasloužíš taky. Kdo nezažil, nepochopí..

To je scénář k nějakému hororu?

Jste matka hrdinka! Velký hlubokosklon od matky dvou dětí pět a půl roku od sebe narozených.

Ooo,to je pocta! Moc děkuju!

Když vás čtu, vždycky si vybavím (vůbec nevím proč) noční přejezdy vlakem s malou v hlubokém kočárku, když jsme jezdili do Ostravy na ortopedii. Pokaždé jsem se modlila, ať kolem neprochází nahodilá sociální pracovnice... :))))

příroda dobře věděla proč tuhle roli přidělila nám a ne chlapům

Souhlasím:)