...ale bydlet se tam musí, resp. muselo, krásně.

Vzájemně jsme se s těmi lidmi našli a neradi se loučili. To je vždycky pěkné.

Kačko úplně Vás s panem Klausem chápu. Mám v práci parťáka, kterému přezdíváme strýček Pepin a dlužno dodat, že je to stejný kutil jako pan Klaus.Když se pustí do vyprávění, hodinu ho nikdo nezastaví, také rád předvádí co a jak funguje.. Občas nás nachytá na švestkách a vyhrožuje, že si druhý den napíšeme písemku z toho, co nám říkal.

Také máme tři ovládání Přístroje jsou do sebe navzájem zapojené a tak zapnutí jedněch vypíná jiné. Občas z toho tečou nervy, když najednou nejde zvuk a chyba může být v čemkoliv.

Já jsem od té doby obezřetná a prosazuju jen jeden ovladač na všechno. Ale stejně se nám jich doma válí několik...

Skoro vam to bydleni tam zavidim. Ale mit za jednema humnama hory, za druhyma i velehory a jezera v okoli take neni k zahozeni.

Ano, bydlení bylo krásné (z Německa jsem odešla v roce 2014, dopisy zveřejňuji teprv teď). Věž je dokonce místní památkou, což jsem netušila. S Amelií i Klausem si píšeme doposud a už jsme u nich byli po mém návratu z Německa několikrát na návštěvě. Některá životní setkání jsou osudová:)