Teď v sobotu, ne? Jel jsem z Rožnova Valašským expresem, taky jsme před Kolínem stáli skoro hodinu, ale pak jsme normálně jeli dál.

Ovšem my jsme kromě chlapce s vozíkem měli i skutečný jídelní vůz, takže to čekání nebylo tak smutné.

Upřímnou soustrast. To je neverending story co se staví desítky let koridor. Léta jsem jezdil vlakem ČD ráno do Prahy a večer zpět takže podobných zážitků mám nespočet. A ve čtvrtek jedu za kamarádem do Prahy na jedno točené, ale po vašem příspěvků uvažuji o tom, že to zruším vzhledem k výuce u Peček...

Nebylo by lépe směřovat svůj nářek na SŽ než na ČD

Nebylo, autorka uzavřela smlouvu s ČD.

A takhle je to bohužel ve všech státních firmách. Klobouček za odvahu a karma.

Jako ze stewardi u Radima vezmou do rukou vlak a odnesou jej vlastnoručně přes problematické místo na trati ? Proste neočekávané situace se stávají i v síti DB a dokonce i ÖBB a SNCF jak jsem sám zažil . Paní má problém rozeznat piktogramy na jízdním radu ( restaurační vůz je docela rarita v cele Evropě ) v TGV by si dala taky jen kafe v bistru. A nechápe ze Správa železnic (předtím SŽDC) je už dvacet let minimálně úplně jiná firma než České dráhy . Také by věděla , že situace na naši železnici je napjatá k prasknutí , všechno kvůli neochotě do rozvoje dopravy po kolejích investovat , která panovala v devadesatkach . Radim i Leoš mají sekery taky, (zpoždění ) klidně v radu stovek minut. Kazi se jim stroje a občas dokázali stewardi nechat vystoupit lidi téměř před projíždějící vlak ( riziko smrti vysoké ). Ale s dobrou kávou v žaludku se možná umírá pod koly lokomotivy nějak lépe.

Čímž nijak neomlouvám případné pochybení personálu . Předpokládám že všichni stezovatele jsou výjimečně vstricnimi pracovníky , kteří nemají z ničeho stres a nikdy se jim nestalo, ze by něco nezvládli , nebo je někdo nevyvedl z míry.

To je teda ultrapech. Jediné co mě napadá je zkusit najít nejbližší vísku (Pečky?) a jestli z ní něco nejede. Vím, že říkali, že nesmíte vystoupit, ale pár lidí tak učinilo. Případně si pak zavolat taxi, což něco stojí, ale pokud vás bylo více, tak se to mohlo vyplatit, zase tak daleko od Prahy to nebylo.

Jinak já jezdím občas do Luhačovic a zatím jsem měl tedy vždy štěstí na klidný průběh. Tam se snažím jezdit s Leoexpresem (do St.Města u UH) a zpět tím Slováckým.

Snad budete mít příště menší smůlu.

Minibar je vozíček s obsluhou, není to ani bistro-oddíl, ani jídelní vůz, a tím méně se do něj dají kopit místenky.

Když vlak strhne trolej, ty za ním prostě dál jet nemohou, to je fyzika.

Personál je s vámi na stejné lodi, ví jen to, co mu řekne dispečer, který má v takovou chvíli (jaké překvapení) práce nad hlavu. A i kdyby řekl, nic to nezmění.

Vypustit vás do polí nemohou, protože byste si zlomila při vyskakování nohu (a vinila z toho opět průvodčího).

Ano, někdy je žádný personál lepší. Asi před 10 lety v rychlíku Praha - Cheb jsme si to užili. Přistoupili jsme v Ústí do vlaku, kam se už moc přistoupit nedalo. Mělo to ovšem výhodu, že jsme byli přímo u WC, kam ostatní cestující museli v případě volání přírody proplavat přes cestující a jejich zavazadla v chodbičkách. A do této hustoty se neohroženě s železnou pravidelností vnořoval zaměstnanec ČD, který si rozrážel cestu něčím, co připomínalo polovinu dělnické plechové šatní skříňky na výšku. Z této plechové krabice prodával občerstvení. Krom toho, že odporně čpěl starým potem, byl zapálený pro tuto činnost a přestože aspoň v našem vagónu si nikdy nikdo nic nekoupil, nedbal doporučení, aby toho zanechal. Takže sotva stojíte na 1 noze, ale ještě uhýbáte tělem a zavazadlem zarytému páchnoucímu zaměstnanci ČD, který vaše prsty na nohou ohrožuje pekelnou plechovou skříní.

Vy jedete rychlíkem bez místenky? Tak se nedivte.

Tak ono je jedno, jestli se člověk zasekne na železnici, neb třeba a dálnici. Já měla celoživotní zážitek, kdy jsem se 2 týdny před termínem porodu zasekla v autě na dálnici, 20 km od domu, na skoro celou noc. Žádné informace, žádné pití, možnost koupit taky ne, nic. Když jsem v zoufalství zamířila pěšky dopředu kolony a zeptala se policistů, jak dlouho si myslí, že to bude ještě trvat a jestli tam nemají nějakou vodu, zděšeně koukali na moje těhotenské břicho, řekli mi, že neví a že nemají ani dost pro sebe. Asi tak.

Jezdil jsem Kolín Praha 11 let a zažil jsem snad všechny druhy zpoždění vlaků. Stržená tramvaj, srážka s traktorem, sebevrah pod vlakem, požár vlaku, i prosté obyčejné zpoždění. Nicméně řešení zpoždění v podání Českých drah a hledání náhradního spoje, je pokaždé kulturně jedinečné.

ČD nechci nijak omlouvat, ale jinde je to bohužel stejná katastrofa. Francouzské SNCF jsou koncentrát problémů. Sice jsem ještě neměl tu čest jet tou jejich vlajkovou lodí, ale jinak je to děs. Největším problémem jsou samozřejmě časté stávky. Jejich odbory jsou zřejmě zákeřné a rozhodují se ze dne na den, protože mi přišla SMS oznamující stávku pouhý den před cestou. V ní byl mimo jiné odkaz na nefunkční stránky, kde jsem (ne)měl mít možnost situaci řešit. Rozhodl jsem se tedy situaci řešit až na pobočce druhý den, protože jsem ten den, co jsem dostal SMS, byl ještě na území Španělska. A protože je stávka, tak se se mnou na pobočce příliš bavit nechtěli...podobně dopadl slepý pán, se kterým se sice bavili, ale vzhledem k tomu, jak moc se vztekal a jak zklamaně odešel, zjevně taky neuspěl. Rozhodl jsme se využít tedy autobus a refundaci řešit později. V autobuse mi nechtěli uznat elektronickou jízdenku, prý ji mám mít vytištěnou (ano, je to absurdní), nakonec mi ji vytiskli přímo na stanici s dovětkem, že kdybych tam přišel zítra, tak mám smůlu, protože by byla neděle a to tam prý nikdo není. No nic, tohle nelze přisuzovat SNCF, ti s tím nemají nic společného, takže zpátky k nim. Když jsem měl jet poslední den na letiště, sedl jsem si do vlaku a čekal...Po chvíli bylo sděleno, že vlak má technické potíže a že bude mít 20 minut zpoždění. 20 minut uběhlo a nic se nedělo. Za dalších 10 minut bylo hlášení, že technické problémy nelze odstranit, najednou se všichni zvedli a utíkali pryč. Pochopil jsem, že další spoj odjíždí v řádu jednotek minut a tak tak ten vlak stihl. Byl to ale pomalý courák a místo 2 zastávek jich bylo 6. Letadlo jsem nakonec stihl. Refundace za zrušenou jízdu trvala snad 3 týdny.

No, od ČD se refundace nedočkáte, ani kdybyste o ni bojoval třináct let.

A že by vás ČD upozornily na problém, neřku-li dopředu?!

Manžela, pravověrného trempa a fanatického odpůrce autobusů (je tam horko a báby s taškami, nejsou tam záchody) vyhnaly ČD ze svých služeb rutinovaně a definitivně. Věčné výluky na trat Praha - Dobříš s nutností přestupovat na náhradní dopravu zvládal statečně. Ale když poněkolikáté vlak na Dobříš prostě nepřijel na Kačerově k nástupišti, rozhlas mlčel a co se děje musel zjišťovat na speciálně zpoplatněné informační lince, vzal těmi nenáviděnými autobusy zavděk. Jezdí podle jízdního řádu a pravděpodobnost uváznutí v koloně je zatím (statisticky vyhodnoceno) menší, než nečekané technické potíže na trati.