Moc hezké,Kačko a Filípek v traktoru boží! Nebo je to Jonášek?

To je MatýsekAle je to focené loni v létě, to mu bylo 2,5, tak mate tělem:)

A "nestěžuj si, ty to máš nový, holky maj máloco novýho, všechno po tobě". ROK jsem byla poslední ze třídy, kdo neměl mobil. I matky samoživitelky na něj dětem uškudlily. Tahání beden za 36Kč na hodinu, z letních brigád nekoupeno nic pro radost, aby bylo na skripta, všechny zkoušky v jednom outfitu... Až jsem si pak připadala blbě, že mám.

Utratit stovku, to jde jedna dvě. Ale vydělat stovku...Klári,Tobě

Snacha je nejmladsi z peti sourozencu. A tak vnucka dostavala od 4 tet a dvou babicek rok co rok panenky. Od dedu a strejdu ruzne plysaky a spoustu dalsich hracek. Kdyz jsem se o tom jednou bavil s kolegyni, rikala: Ale takhle si k zadne z nich nemuze vypestovat ten spravny cit.

Chudák dítěAle zas chápu příbuzenstvo, že chce udělat radost. No, bez domluvy mezi dospělými to nepůjde:(Děkuji za komentář a zdravím.

Vždycky si ráda počtu, ale dneska, Kateřino, obrovská karma. Jakmile člověk ztratí tu možnost toužit (a občas i marně) a užívat si získaného, k užitku to prostě není. Jak jinak see taky mají děti naučit, že v životě nejde všechno snadno. Že se "jednotky života" prostě nedají koupit v supermarketu.

Děti by měly toužit a měly by si občas něco zasloužit a muset se k tomu touženému "doštrachat" i s použitím vlastních sil.

Jsem moc ráda, že jste o tom napsala. Už jsem se bála, aby to vůbec ještě někdo (kromě odborníků) vnímal.

Jani děkuju:) Popsalas to přesně

Kačko, něco o tom vím, já nejmladší ze sedmi dětí. O to víc jsem si všeho vážila a vážím dodnes. Potěšilo mě, když nám snachy před Vánocemi kladly na srdce...babičko, dědečku, jen jednu hračku!

Zdravím na kotáry

Ze sedmiKlobouk dolů, panečku, to je rodinaMy se taktéž rozmnožili do všech stran, a tak rodinná setkání nazýváme tsunamiZdravím a děkuju

Tak to je moc pěkný. A to jste, Kateřino, mladá holka proti mně! Já sice vyrostla v rodině, kde jsme měli relativní dostatek, ovšem rodiče byli moudří.Jediné, čeho jsme měli velký nadbytek, byly knihy

Nadbytek knih, to je velká paráda. To by se mi u vás líbiloZdravím a děkuju

Ano. Jako vždycky - krásné!

děkuju

Kateřino, vůbec nemám strach o to, že by Vaše děti vyrostly s nějakým deficitem. Popsala jste skvěle i mé pocity, mé dětství (tři bráchové, já nejmladší) bylo podobné Vašemu, jen přešívané šaty či děděné pro bratrech, první džíny jsem měl za své z brigády v 16 letech.

Držím Vám palce a těším se na Vaše blogy.

První "lepší" džíny jsem dostala v patnácti. S tím, že je nemám moc nosit, aby se hned nezničily. Za půl roku jsem je neoblékla a bylo.

Máte pravdu, ale kdo dodrží "dat méně je dát více"? Ty věci nás obklopují, opravdu je jiná doba, jiný svět, jiné prožitky i požitky...

Právě. Je to moc těžké. Mé děti zatím moc požadavků nemají, ale až budou, nevím, jak to ustojím. V jejich zájmu...Děkuji a zdravím

Moudrá slova, snažím se je často opakovat dětem, ale většinou mě usadí klasicky: ,, Je jiná doba". Co si dobře vzpomínám k Vánocům jsem si vždy přál knihu a většinou se zdařilo a pak měly pro mě svátky skutečně náplň. No ono na moc víc nebylo , alespoň u nás.

Petře, děkuji. Snad mé děti budou za knížky taky rádi, to bych mívala z takových Vánoc velkou radost:) Přeji hezký den