Musí to být pořádná šichta, ale po porovnání průměrného dožití mužů a žen, tak bude asi životu prospěšná.

Každého muže, který uzná nelehkou práci žen v domácnosti, si orpavdu vážímJinak-zajímavá myšlenka, možná si to uklízení začnu užívat:)))

Hezký a vtipný článek.

Jen mne zajímá, jak to dělaly ženy dřívě ? Neměly mikrovlnky, nebyl notebook, facebook a každá měly 3-5 dětí ...

V čem je rozdíl ? Jsou dnešní ženy více starostlivé, úzkostlivé, nebo líné ?

Mladí lidé nebydleli hned ve svém rodinném domě a tu garsonku nebo menší byt jsme rychleji uklidili. Hodně se chodilo dvě hodiny před obědem nebo před večeří s dětmi na procházku, za jakéhokoliv počasí..alespoň to nám za socialismu vštěpovali, že to je pro dítě zdravé. Takže toho nepořádku doma nebylo. Nepoužívali jsme tak často telefon a nebyl PC, ty také zaberou těm dnešním matkám hodně času. Myslím, že díky všem informacím jsou dnešní matky víc úzkostlivé. A je prostě jiná v něčem i nebezpečnější doba.

Filípek je kouzelnej

Včera jsem zkoukla všechny díly Čtyři v tom,jen kvůli Tobě Jsi odvážná žena Ale Zdeňka bych za to povzbuzování Zaber,zaber,asi nakopla a vyhnala ze sálu.

No vždyť já to měla chuť udělat:)))Ale on mi pak říkal, že byl tak vyřízený, že ho nic jiného nenapadalo, a to jsem chápala. Musí to být strašné, jen se dívat a nemoct nijak pomoci. V tomhle to máme jako ženy asi jednodužší...

Ahoj Kači. Já byla blázen. Nejen na mateřské, ale i dlouho po ní, kdy jsem byla s dětmi sama, jsem žila (no spíš živořila) na 4h spánku. Prostě přes den vše o dětech s dětmi a jakmie usnuly, začala jsem vařit, věšet prádlo (i 4 pračky za odpoledne noc) a druhý den žehlit (ano, jsem cvok, co pořád žehlí, to mi zůstalo) a uklízet. Ale je fakt, že jsem měla děti 2 a rozestup mezi nimi téměř 3 roky. A tatínka... takového ...svého. Hádáš správně, nikdo to nikdy neocenil, spíše naopak.

Dnes, o 20 let starší (20 let je rozestup mezi nejstarším a nejmadším synkem) už prostě nemám tolik sil, takže jsou dny, kdy tenhle režim zvládnu a dny, kdy nikoliv a vrásky si z toho nedělám. 2 děti (ty dospělé) mi vpodstatě ubyly, zato přibyly 3 kočky a 2 psi. Obývák máme na zahradě, takže prostě, kdo chce k nám, nesmí být cimprlich a ctít ono "bordel v bytě, šťastné dítě". Takže teprve nejmladší synek si užívá onoho slastného zablácení, ochlupacení, zkrátka si zbaští ono pověstné kolečko hnoje :-)

Dášo, přesně tak. Já myslím, že každá ženská dělá, co může, a jak to chce a těžko jí vnucovat svoje představy. Je moc fajn vědět, že to má někdo podobně a že prošel výojema změnou postojů, a že to přizná. Já to mám s narůstajícím počtem dětí stejně a za 20 let to budu mít určitě jinak,stejně jako ty:)Měj se a dík

Ty to umíš tak pěkně popsat, že se musím smát!

Vzpomněla jsem si na kamarádku z gymplu a její představy: Prcek spinká, ona (Ing. Arch.) si v obýváku rýsuje, ty domácí práce se nějak stihnou jako se musely stihnout v době, kdy dělala na projektech 12 hodin denně 6 dní v týdnu... Realita, když jsem se na malého přišla podívat: Malej řve, bolí ho bříško. Mamina v noční košili (ve čtyři odpoledne), uprostřed obýváku sušák s několika vrstvami prádla, na gauči kupa na žehlení. Hurá, seš tady, chovej, jdu do sprchy.

Úžasné! Parádně jsi to popsala. Úplně se v tom vidím:))))Geniální! Dík

Moc hezké.

Krásné!

Perfektní popis! Kdo umí, umí.