Krásné. Neměla jsem je tak brzo po sobě, ale bylo to podobné.

Vzpomínám si, jak jsem se "po dětech" vrátila do práce - a uvědomila si jednu krásnou věc: Kdyby... slovy kdyby... se TAM měl někdo počůrat nebo poprat....... nemusím to řešit JÁ!" Ach to byl tak krásný pocit.

Samostatná kapitola pak bude "paní učitelka". Bože, já bych mohla vyprávět. Ať vás potkají jen ty schopné a neintrikující...

Doma momentálně spoušť,děti jsou chvíli s manželem a já se radši zavřela k PC,než abych se vrátila do reality.To je ono, to jste trefila-nikdo to tu za mě neudělá, jak já bych chtěla být někde jinde...No a učitelky, snad bude dobře...

Tři po roce...schodečky...ty kráso, to budou jednou tři souběžné puberty...poradím vám pak, kde se kupují veliké hrnce, jo? .-))

Jinak mi dneska dcera řekla, že se její holčička naučila říkat "mami". Prý je to hrozně roztomilé...jenže to dělá celý den....

to znáám:)

Ano, tohle období mám tak trošku v mlze (k dvojčatům o 18 měsíců mladší bráška), babičky 200km daleko. Ono se to brzo zlepší v tom smyslu, že nebudou tak strašně závislí, ale vy budete řešit zase jiné věci, třeba jak být ve stejný den a hodinu na třídních schůzkách ve třech třídách (a když se to obzvlášť vyvede, tak ve třech různých školách).

Ale teď se nám to trochu vrátilo, vnouček má 20 měsíců, jenže na nás neleží rutinní povinnosti, takže můžeme jít nakoupit do 300m vzdálené samoobsluhy a vůbec nevadí, že nám to trvá hodinu - než prozkoumá kdejaký kamínek nebo větvičku na cestě, seznámí se s několika pejsky a stavební jeřáb v akci je zlatým hřebem celého podniku. A máma zatím může vést konverzaci s někým, kdo má slovní zásobu výrazně větší, než "haf, ďó, tam a ne".

Taky už jsem to zjistila. Že se ty situace k řešení "zlepšují"-respektive, že ubyde něčeho, co mi přišlo příšerné, ale objeví se něco, co je skoro stejně vyčerpávající. S těmi schůzkami jste to trefil:))) Vnoučkovi pusu

ANO! To sedí. Kombinace nevyspání a věčného brekotu (jak ten neuvěřitelně, strašně vysává síly...) je vražedná. Nevím, jestli máte hlídání - my třeba vůbec. Jste dobrá, že jste tam dokázala sepsat ten pozitivní závěr, byla dlouhá období, kdy bych se k němu nepřinutila. Už jsem ve fázi, kdy "je líp", ale ještě jsem se nedokázala dospat.

Já ten závěr sepsala hlavně proto, aby to z těch mých článků nevypadalo, že své děti nesnáším. To by mě mrzelo. Jsem pak moc ráda, když se někdo ozve, že mě chápe a že to má stejně. Takže dík:)

Já nevím,co napsat:-)) Snad jen- To dáš! Ale chce to občas voraz..aspoň 1x týdně být bez nich 2-3 hodiny, ideálně půl den (celý den).

Chceme Tě vidět v červnu v Praze, takže si to zařiď

Včera jsem si dala voraz a zašla si do kina. Na Tiché místo. Znělo to slibně. Nejstrašnější filmový zážitek vůbec. Myslím tím teda naprosto geniální zpracování (námět, režie, kamera, zvuk, herecké výkony), ovšem nic děsivějšího jsem v životě nezažila. Taková prima oddychovka od té mé mateřské...Sem chtěla i v půlce odejít, že to nemám zapotřebí. Ale vydržela jsem. Mazec. Mělo to asi svůj smysl. Kdybych šla na komedii, asi by se dostavil kýžený odpočinek, ale efekt by rychle vyprchal. Díky Tichému místu ve mě zůstal takový děs o děti, že mi jejich řev teď skoro nevadí...Jo a na Prahu se těším, akorát čekám na info, abych si to mohla naplánovat.

Držím palce všem, ale vy to zvládnete! Na Valachách je dobrý vzduch a fajn lidé!

Děkujem:)

Jste zapomněla napsat, že se jedná o dovolenou! (Auuuu)

(no, je to fičák - tři po roce za sebou)

Ale hodně štěstí a radosti s klukama, a pevné nervy

Neumím si to vůbec představit, mela jsem jen děti dvě, ale jedno vím určitě, že narozením prvního dítěte už nikdy nebudete žít svůj život se svými starostmi, ani když už ony samy budou mít své děti 

Je to tak, prvním porodem definitivně končí "starý" život a začíná úplně nový.

To je pěkné přirovnání, že jsou děti naše viteály.

a já se bála, že to někdo špatně pochopí:)