Mateřská na třetí
Ve skutečnosti ale v duchu tluču hlavou o parkety (my teda doma máme vinyl, ale parkety se mi líbí víc) a odmítám odpovědět.
Nikdy v životě jsem nezažila nic náročnějšího. Denně se dostávám do stavu, ve kterém vrávorám těsně na hranici psychického zhroucení. Párkrát jsem měla dokonce dojem, že už i proběhlo, ale nikdo, krom dětí, to neměl šanci zaznamenat.
Matějovi jsme nedávno popřáli ke třetím narozeninám. Chvíli na to oslavil náš Jonáš ty druhé. A je to pár dní, kdy nejmladší Filip zažil ty své první. Jsou si teď všichni hodně podobní. Podobně divocí. Až se ten nejmladší trochu vytáhne, budu mít dojem, že nám po domě běhají trojčata. Ale do tuhého jde už teď. Je to, jako když střelíte do hejna rarachů. Rozprchnou se všemi směry. Sledovat, co který z nich dělá a ke komu běžet první, to je to, co mě zaměstnává většinu hrací doby. Musím roztrojit svou pozornost. A nejen jí. Jako se v Harry Potterovi psalo o rozštěpení duše (pravda, v jiné souvislosti), i vy, matky od vícero dětí, se snažíte rozdělit své srdce spravedlivě na několik dílů. Mé děti jsou ve věku, kdy to citlivě vnímají, a tak se neustále dožadují pozornosti. Když utěším první, začne brečet druhé. Když je vystřídám, je spokojené jen to v náručí. Ostatní brečí. Jedno proto, že UŽ mě nemá, další proto, že mě JEŠTĚ nemá. Každý den poslouchám pláč svých dětí, ať se snažím sebevíc. Už jen tohle samo o sobě mě dovádí k šílenství.
Občas se při konverzaci na téma mateřství najde někdo, kdo poznamená, že mé děti se momentálně nacházejí v tom nejkrásnějším věku. Jestli si to uvědomuju a dostatečně si to užívám. Kdyby tak šel vrátit čas. Že postupně to s nimi bude jen a jen horší. Puberta a tak. Pokaždé ustrnu v půlce pohybu, navzdory tiku v levém oku souhlasně přikývnu a zděšeně polknu. Líp už bylo? Tluču hlavou o ty parkety a opakuju si: „užívej si to, nic lepšího už tě nečeká…!“
Řeknu vám, proč mezi mnou a matkami, jejichž děti už odrostly, vznikají tak diametrálně rozdílné pohledy na věc.
Zaprvé, ty vzpomínky na mé malé děti budu dolovat z paměti nad hromadou fotek a videí. Děti tam budou veselé a krásné. Nic na tom, že před a po zmáčknutí spouště ječely, odmlouvaly a doháněly mě k slzám (a hysterickým scénám). Fotíme se, usmíváme se, děti, vyletí ptáček, kokyno, cvak.
Zadruhé, tu nostalgii budu prožívat dokonale vyspaná. Sytý hladovému nevěří. I já, až děti odrostou, zapomenu na to, jak fyzicky bídně jsem se tehdy cítila. Budu se smíchem vyprávět, jak jsem vstávala 16x, 20x, 30x za noc. Jak jsem počítala, kolikrát se stihnu nadechnout, než se někdo z těch tří vzbudí. Bude to dávno a má tělesná schránka bude, předpokládám, alespoň v téhle oblasti dostatečně uspokojena.
Zatřetí budu mít lehkou nadváhu. Budu se omezovat v jídle (cvičit asi vůbec) a bude mě to děsně štvát. A budu vzpomínat na to, jak jsem tehdy bez jakékoliv námahy krásně hubla. Ten pocit trvalého hladu, ten se s plným břichem zapomíná docela rychle. Ne, že bych tuhle mateřskou dietu držela dobrovolně. Ale jednoho dne na té mateřské zjistíte, že si vlastní porci nenakládáte, že jste si zvykli dojídat plastovou lžičkou to, co zbude. Že ty nejlepší kousky čehokoliv natlačíte na sílu dětem a sami se spokojíte s odřezky. Budete jíst málo, někdy vůbec. Udělat si čas na vlastní kvalitní jídlo se pro vás stane výjimečným okamžikem. A pohyb? Kdy jindy v životě jste nuceni tolikrát denně běhat, shýbat se, přenášet, tlačit, chytat, zvedat, nebo jen chodit sem a tam. I v noci, samozřejmě…
Začtvrté budu zcela přirozeně v kontaktu s dospělými lidmi. Ti mě nechají dokončit myšlenku, často i celou větu. Ty tam budou dokolečka dokola se opakující holé věty, nesouvislá slova, řev a skřeky. To jsem tuhle ležela s angínou v posteli, manžel s dětma v kuchyni. A až tehdy, odstřižená na malý okamžik od mé denodenní reality, když jsem to celé vnímala jen jako zvukovou kulisu z dálky, mi došlo, co po celý den běžně poslouchám. Koukala jsem vytřeštěně do stropu a konsternovaně žasla, jaktože jsem se z toho už dávno nezbláznila. Jaktože už dávno neležím na psychiatrii? Moment. Já ležím na psychiatrii. Protože psychiatrická léčebna hadr.
Zapáté budu mít svůj osobní prostor sobecky jen dočista sama pro sebe. To mi takhle kamarádky tvrdí, že až děti povyrostou, bude mi líto, že mě nikdo nepotřebuje. Že budu sama. Snažím se si to představit. Ale nic než euforie mě při tom nezachvacuje. Nikdo mi nebude šlapadlem obrážet kotníky. Nebudu nikoho vláčet na nohavici, zatímco budu míchat kaši v hrnci. Nikdo mě nebude dloubat patou v obočí a loktem v podžebří v mojí posteli uprostřed noci. Mé děti se rozprostřou do celého domu a nebudou trávit veškerý čas právě a zrovna na tom metru čtverečním, na kterém stojím já.
Zašesté vezmu na vědomí manžela a budeme spolu komunikovat jako dva dospělí lidé. Po porodu našich dětí se z nás stala jakási forma spolubydlících. Přes den se moc nevidíme, večer si dle situace rozebíráme děti, abychom je postupně připravily ke spánku. A večer, večer usnem každý v jiném koutě domu spolu s těma dětma. Když už spolu přes den začnem mluvit, některé z dětí nás přeruší. Chce „a-a“, „du-du“, „pi-tí“, nebo jen naší pozornost. Tuhle Radek dokončil celou větu mým směrem. A víte, co mi řekl? Prej jestli jsem nenašla Jonáškův cumel. Toť rozhovor dvou dospěláků.
Jo, až budu na tohle období s dětma vzpomínat, dozajista mi všechno tohle bude připadat nostalgicky roztomilé. Momentálně je to ale tvrdá realita, chápete.
Víte ale co? I přes tohle všechno své děti samozřejmě miluju. Nadevšechno na světě. Jako každá máma. A proto si každý ten krásný okamžik snažím vtisknout, co nejhlouběji to jde.
To, jak pobíhají ve starých punčocháčích s pasem až v podpaží a je jim úplně jedno, jak vypadají.
Jak se ke mně choulí, když potřebují utěšit a soustředěně sledují, jak se fouká odřené koleno.
Jak jim čouhají nohy z ručníků, když je po koupání nesu ven.
Jak voní, když je natřu krémem.
Jak se budí uprostřed noci a spokojeně upadají do spánku, když zjistí, že tam jsem.
Tak proto.
Kateřina Karolová
Wellness pobyt v hotelu? Ne. Děsivá exkurze do jiného století.
Přála jsem si odpočinek na pár dní, dámský relax s mou sestrou. Vytouženou pauzu od pracovní a rodičovské role. Wellness, masáž a dobré jídlo. A tak jsem zapátrala, načež mi do oka padnul hotel s názvem Harmonie.
Kateřina Karolová
Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část desátá (Pohotová pohodová pohotovost)
Milí budoucí lékaři, naděje naše. Chtěla bych vás seznámit se zákulisím pohotovosti. Jestli se nemůžete dočkat lékařské profese, bylo by fér vědět, čemu se chystáte upsat duši.
Kateřina Karolová
Taky jste si přála malou princeznu a lítaj vám doma Páni kluci?
Nedávno jsem potkala holčičku jak z katalogu. Zapletené culíky, nehtíky na růžovo, opodál její těhotná maminka. Ptám se: „Co to bude?“ Prý zase holka, že si to tak s manželem naplánovali. To já taky. A mám tři kluky.
Kateřina Karolová
Rodinná idyla za dob pandemie? S mými dětmi - leda ve snu.
Tak se prý blíží čtvrtá vlna. Vypadá to,že zavřou školy, školky, všechno. Teda až po volbách, jasný. Budem opět všichni pospolu.Při vzpomínce na letošní jaro hledám číslo do Bohnic. Ani Chocholouškovi bych mé tři školkáče nepřála.
Kateřina Karolová
Cestování s Českými dráhami? Únikovka pro otrlé!
Tak jsem si z Moravy vyjela do Prahy. S partou holek, navštívit kamarádku, jen tak na otočku, oslavit její narozeniny. Ráno tam, večer zpátky. Chtěly jsme se vyhnout D1, takže vlakem. Zážitek, který mi vydrží až do důchodu.
Kateřina Karolová
Co si, matko, napečeš, to si taky sníš!
Dřív jsem neměla příliš pochopení pro lidi, kteří selhávají v naprosto obyčejných situacích. Úklid dětského pokoje, ranní odchod z domu, smysluplný rodinný program, společná večeře. A pak jsem se stala matkou.
Kateřina Karolová
Zakázali vám kvůli blbýmu viru zábavu? Netruchlete, má to řešení!
Nechtěla jsem psát o koronaviru, věřte mi, že ne. Ale dnes ráno na mě vyskočil tenhle článek a mě se po tom všem, co jsem zatím četla, udělalo tak fyzicky zle, že jsem to nemohla nechat být.
Kateřina Karolová
To nechcete zažít. Ani jako pacient, ani jako doktor. (Příběh 2. V zájmu alternativy)
Kdysi mi radil jeden starší kolega: „Nemějte mi to za zlé, ale vkročí-li do ordinace dětského lékaře matka s dítětem v šátku a jeřabinami okolo krku, je dobré, mít se na pozoru.“ Neberte mě za slovo, ale v něčem měl pravdu.
Kateřina Karolová
To nechcete zažít. Ani jako pacient, ani jako doktor. (Příběh 1.- magnetické kuličky)
Série blogů, ze které dnes zveřejňuji první část, je věnována příběhům, které se týkají dětského lékařství a skutečně se staly. Myslím, že je potřeba, aby se o tom vědělo. Třeba to někomu zachrání život.
Kateřina Karolová
Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část devátá (Lékař může za všechno!)
Dostal se ke mně sdílený text jedné paní, která děkovala lékařům z Uherského Brodu. Chtěla je pochválit za velmi vstřícný a neobvyklý přístup. Moc milý text. Bohužel, předposlední odstavec celkový dojem dost podělal. Posuďte sami:
Kateřina Karolová
Je to v akci, kup to!
Tohle celé, co vám teď povím, to se stalo před rokem. To jsem ještě byla některými zkušenostmi netknutá. Super výhodný dovoz z Číny šel tou dobou úplně mimo mě. Ale pak mě líznul. A stálo to za to.
Kateřina Karolová
Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část osmá (Zastřel si své ptáče)
Občas mi napíše někdo, kdo objeví mé blogy a má potřebu to se mnou probrat. Většinou je to kolega z oboru. Nebo čerstvý medik. Medička. Ta mi napsala nedávno. Její zprávy mě docela zasáhly. A já vám řeknu proč.
Kateřina Karolová
Láká vás studium medicíny? Zvažte to! - část sedmá (Roď doma a stěžuj si, na koho můžeš!)
Řekla bych, že se máme nějak moc dobře. My, jako společnost. Chtělo by to nouzi a nedostatek, abychom nějak víc docenili to, co pro nás minulé generace vytvořily. Třeba v tom zdravotnictví.
Kateřina Karolová
Tímto prohlašuji punčocháčovou sezónu za zahájenou
Pokud jste v dětství podzim nesnášeli, staňte se matkou. Podzim dostane šanci převzít roli vašeho oblíbeného ročního období. Jako matky od dětí si podzim zamilujete. A já vám řeknu proč.
Kateřina Karolová
Dudlík má tři rychlosti, víte to?
Dokud nejste matkou, nechávají vás v obchodech uličky, určené dětem, naprosto chladnými. Po porodu vás ovšem vaše pudy pudí (právě a pouze) směrem, kde se prodává dětské zboží. Blahopřeji, vítejte mezi námi.
Kateřina Karolová
Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část šestá (Piš, doktore, sekretářka je drahá.)
Každý doktor to jednoho dne pochopí – kdyby se nemusel starat o pacienty, měl by spoustu času vypsat veškerou dokumentaci. Jinak bída, furt ho ti pacienti ruší.
Kateřina Karolová
Na některé lidi si i odplivnout škoda
Ne každé dítě vznikne z lásky či nerozvážné rozkoše. Mnoho žen žije roky v domácím násilí,aniž to kdo tuší.Mnoho mužů využívá nátlaku právě přes děti, které jsou pro danou ženu to nejcennější,co má. Máš, ženská,víc dětí? Hanba ti!
Kateřina Karolová
Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část pátá (Jsi lékař, tak služ, slouho!)
Dnes něco na téma služby. Ne každý totiž tuší, co si pod tím představit. A medik na škole, pro toho je představa nočních služeb zážitkem, kterého se nemůže dočkat. Nebojte, až se dočkáte, zážitek to bude. Malina, hoši, malina.
Kateřina Karolová
Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část čtvrtá (Jak svět přichází o kadeřnice)
Přemýšlela jsem, jak popsat a vysvětlit život mladého lékaře, aby jeho situace byla srozumitelná širokému spektru lidí. Co takhle si místo doktora představit někoho jiného, třeba kadeřnici?
Kateřina Karolová
Láká vás studium medicíny? Zvažte to! - část třetí (Zaplať školné a táhni!)
Jsem z nelékařské rodiny. Když jsem před 18-ti lety váhala, jestli se rozhodnout pro medicínu, neměl mě kdo varovat. Informací jsem měla asi tolik, kolik běžný člověk, co o doktořině slyší jen zprostředkovaně.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 62
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 13080x