Já, Doktorin - dopis číslo 45
Myslím, že podobně se musí cítit člověk, který přežije autonehodu. Přehrává si pak donekonečna každou vteřinu, opakuje si sled událostí a představuje si, jaké by to bylo JINÉ, kdyby…
V posledním případě, který se u nás odehrál, se o pocitu viny mluvit nedá. Sama jsem byla překvapená a trochu vyděšená z toho, že jsem se nakonec s událostí vyrovnala. Nejspíš to bylo tím, že jsem věděla, že jsem pro záchranu udělala vše, co bylo v mých silách. Že šlo o tragédii, ve které jsme jako pediatři pouze odehráli naší roli, aniž bychom měli nějakou šanci osud zvrátit. Příčina byla zřejmá i bez pitvy. Selhání krevního oběhu z důvodu vykrvácení protrženou pupečníkovou cévou.
Pořád se ale nedokážu srovnat s tím (a dospěju k tomu někdy vůbec?), že v mém zaměstnání vycházím těmhle kritickým situacím vstříc. Běžím na porodní sál, nebo do pohotovostní ambulance s jistotou, že pokud nezareaguji správně, může to skončit tragicky. A co hůř – dopadnout to tak může, i když provedu vše, jak mám. Právě kvůli tomu, že lidské tělo i průběhy nemocí si žijí svou vlastní variabilitou. Která se nedá předvídat. A se kterou pacienti nepočítají a nehodlají se s ní smířit. Hledají viníka. A tím je podle nich lékař.
Stíhat lékaře za profesní pochybení se v posledních letech stalo téměř módní záležitostí. Obzvláště oblíbenou kategorií jsou porodníci (tedy gynekologové, co se starají o ženu před porodem a během něj). Nedávno jsem viděla jeden český dokument, kde bylo shrnuto několik tragických případů z porodních sálů a ve všech byl lékař líčen jako zločinec. Nepoznal včas, reagoval málo, nebo moc, blbě se tvářil, nic neřekl, tlačil na břicho, nebo naopak téměř nevyšetřoval a já nevím, co ještě.
Byla tam i výpověď doktora, který se snažil vysvětlit, že DOSLOVA KAŽDÝ porod je raritní a nepředvídatelný. Jediné, co je možné dělat, je přizpůsobit se průběhu a snažit se ho zvrátit v dobrý konec.
Připomnělo mi to taky scénu ze sálu, kterou jsem zažila zhruba před měsícem. Gynekologové si mě nechali zavolat k nepostupujícímu porodu, abych se postarala o dítě, až se narodí. Předpokládalo se, že by nemuselo být díky protrahovanému průběhu v pořádku. Když jsem tam dorazila, instruovala zrovna jedna z porodních asistentek maminku opakovaně, jak má správně prodýchávat, druhá jí pomáhala koordinovat držení nohou a tlačení, dva gynekologové připravovali set na vytažení dítěte za hlavičku pomocí „podtlakového zvonu“ (tzv. vakuumextrakce). Matka tam jen vyčerpaně ležela a opakovala, že to nezvládne. Při kontrakcích místo tlačení křičela na všechny okolo, ať už to dítě z ní, proboha, vytáhnou. Jako by byla jejich chyba, že se jí to nedaří. Vůbec jsem pro ní v tu chvíli neměla pochopení. I když s ní právě cloumaly hormony, strach a bolest. Všichni okolo dělali, co mohli, jediný, který to vzdal, a kdo ohrožoval sebe a dítě, byla ona sama. Měla jsem chuť se na ní utrhnout, že jestli se jí nelíbí, jak se jí snažíme pomoct, můžeme klidně odejít. A taky, že jestli zvládá nadávat, pak má i dost sil na to pořádně zatlačit. Ve vlastním předinfarktovém stavu jsem hypnotizovala namodralou vyčuhující hlavičku a už v tu chvíli preventivně pociťovala nenávist rodičů vůči mé osobě, pokud se u dítěte rozvine poporodní postižení.
Přestávám mít chuť lidem pomáhat, jednoduše ze sobecké potřeby ochránit sama sebe. Děsí mě hrát tuhle ruskou ruletu a čekat na to, až se souhrou nešťastných událostí nebo i vlastních chyb dostanu před soud. A definitivně, v rámci uznání za vynaloženou snahu, pohřbím svou budoucnost.
Dělám pro pacienta pokaždé vše, co je v mých silách a jak nejlíp to umím. Nechci ale bojovat o něčí život s vědomím, že pokud se to nepodaří, bude mi to někdo vyčítat. Případně mě pohánět k soudu. Za to, že jsem se někomu pokoušela pomoct. Přijde mi to zvrácené. Samozřejmě, že se nechci zříkat zodpovědnosti, tu má ve svém zaměstnání každý-jen mě zkrátka mrazí z představy, že se to může stát.
Stačí mi ta prožitá hrůza v práci.
Možná je to jen určitá fáze v profesní kariéře-ale mám čím dál tím silnější dojem, že jsem se minula povoláním…
Kateřina Karolová
Wellness pobyt v hotelu? Ne. Děsivá exkurze do jiného století.
Přála jsem si odpočinek na pár dní, dámský relax s mou sestrou. Vytouženou pauzu od pracovní a rodičovské role. Wellness, masáž a dobré jídlo. A tak jsem zapátrala, načež mi do oka padnul hotel s názvem Harmonie.
Kateřina Karolová
Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část desátá (Pohotová pohodová pohotovost)
Milí budoucí lékaři, naděje naše. Chtěla bych vás seznámit se zákulisím pohotovosti. Jestli se nemůžete dočkat lékařské profese, bylo by fér vědět, čemu se chystáte upsat duši.
Kateřina Karolová
Taky jste si přála malou princeznu a lítaj vám doma Páni kluci?
Nedávno jsem potkala holčičku jak z katalogu. Zapletené culíky, nehtíky na růžovo, opodál její těhotná maminka. Ptám se: „Co to bude?“ Prý zase holka, že si to tak s manželem naplánovali. To já taky. A mám tři kluky.
Kateřina Karolová
Rodinná idyla za dob pandemie? S mými dětmi - leda ve snu.
Tak se prý blíží čtvrtá vlna. Vypadá to,že zavřou školy, školky, všechno. Teda až po volbách, jasný. Budem opět všichni pospolu.Při vzpomínce na letošní jaro hledám číslo do Bohnic. Ani Chocholouškovi bych mé tři školkáče nepřála.
Kateřina Karolová
Cestování s Českými dráhami? Únikovka pro otrlé!
Tak jsem si z Moravy vyjela do Prahy. S partou holek, navštívit kamarádku, jen tak na otočku, oslavit její narozeniny. Ráno tam, večer zpátky. Chtěly jsme se vyhnout D1, takže vlakem. Zážitek, který mi vydrží až do důchodu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Jako prd do Stromovky, posmívá se Fico slovenské sbírce pro Ukrajinu
Slovenský premiér Robert Fico označil úspěšnou sbírku na munici pro Ukrajinu, ve které Slováci už...
„Islamisté si v Německu dělají, co chtějí.“ V Hamburku žádali zřízení chalífátu
Víkendová demonstrace radikálních muslimů v severoněmeckém Hamburku, při které účastníci požadovali...
Královéhradecký kraj opět očekává těsný souboj ODS s hnutím ANO
Billboardy a plakáty už několik dnů patří kandidátům červnových voleb do Evropského parlamentu. A...
Žena, kterou ve žďárském útulku surově pokousal pes, v nemocnici zemřela
Svým velmi vážným zraněním podlehla dvaašedesátiletá žena, kterou v půlce dubna napadl v psím...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 62
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 13080x