Úterý 25. února 2020, svátek má Liliana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 25. února 2020 Liliana

To nechcete zažít. Ani jako pacient, ani jako doktor. (Příběh 1.- magnetické kuličky)

20. 01. 2020 16:43:31
Série blogů, ze které dnes zveřejňuji první část, je věnována příběhům, které se týkají dětského lékařství a skutečně se staly. Myslím, že je potřeba, aby se o tom vědělo. Třeba to někomu zachrání život.

Začněme tím, co se stalo pětileté Míše. Její jméno je smyšlené, a to vzhledem k zachování anonymity. Použité fotografie jsou však skutečné, stejně jako příběh, který vám dnes budu vyprávět.

Maminka přivedla Míšu na pohotovost. Prý bolest břicha. Netrvalo to ještě ani jeden den, průjem neměla, nezvracela, ale stěžovala si současně i na tlak v zádech, což je docela zvláštní. Nakonec jí lékařka z pohotovosti odeslala na dětské oddělení, k takzvané observaci. Dítě se přijme, uloží, provedou se laboratorní odběry a opakovaná vyšetření. Lékaři sledují, jak se stav vyvíjí po odejmutí stravy (lačnění), případně po jejím znovuzavedení. Čekají, jestli se stav zlepší po krátké dietě, jestli se to rozjede v klasickou střevní virózu, nebo jestli to celé vygraduje v zánět slepého střeva. Příčin, které bolesti břicha u dětí vyvolávají, je mnoho. Pracovní diagnózy „bolest břicha u dětí“ se bojí už medici, kteří veškeré souvislosti začínají chápat.

U Míši dopadla všechna vstupní vyšetření v pořádku. Téměř nebylo čeho se obávat. Jenže bolesti neustávaly a lékař rozhodl o provedení rentgenového snímku břicha. Našli by se rodiče, kteří by tohle vyšetření, vzhledem k radiační zátěži, odmítli. Naštěstí, v tomto případě, nedošlo k prodlení a první snímek nasměroval lékaře zásadním směrem:

Nebylo pochyb o tom, že Míša spolkla něco, co do zažívacího traktu nepatří. Ani po opakovaných dotazech na rodiče a Míšu však nebylo jasné, o co by mohlo jít, a jak dlouho už to uvnitř Míšina těla leží. Druhý rentgenový snímek břicha se provedl s určitým časovým odstupem, trávicí trakt dostal šanci cizí těleso samovolně vypudit přirozeným směrem. Leč nestalo se:

Bylo téměř jisté, že se jedná o kompaktní kroužek z kovových kuliček. Matka Míši si uvědomila, že je snad někdy v minulosti doma viděla. Důležité bylo, že se neposunuly ani o píď, a že lékaři začali tušit, o co by mohlo konkrétně jít:

Jedná se o stavebnici Neocube, zdroj nekonečné zábavy. Sada, která je nabízena jako hračka, obsahuje 116 kuliček o průměru 0,5cm. Jde o velmi silný magnet, který unese až 10kg závaží a 10 000x svou vlastní váhu. Tento hlavolam se dá formovat v zábavné tvary:

Je dokonce tak inteligentní, že se do formace seskupí sám. Dokládá to druhý snímek z rentgenu, který po překreslení do řeči laiků vypadá asi takto:

Není to skvělé? Kuličky Neocube umí vytvořit krásný a zábavný řetízek navzdory nepřátelskému prostředí, jakým je agresivní žaludeční sliznice. Ta totiž produkuje kyselinu, která nám pomáhá rozložit například nedělní flák vepřového. Žaludek Míši ovšem nepočítal s tím, že bude Míša mimo sváteční oběd polykat i kuličky z neodymu, železa a boru potažené niklem. Chemickou reakci, kterou to vyvolá, si můžeme prohlídnout díky endoskopu a lékaři, který s ním umí pracovat, a kterému tímto děkuji za poskytnutí veškeré fotodokumentace v tomto blogu. Zde snímek přímo z akce uvnitř žaludku - nalevo špička endoskopu s kleštěmi, uprostřed korodovaná půlka kuličky, která prohrála svůj boj s žaludeční kyselinou. K dokonalé zábavě s Neocube snad ještě trocha krve:

Endoskop, to je vám takový přístroj ve tvaru hadice. Do těla se strčí pusou a protahuje se skrz trávicí trakt tak daleko, co to jde. Nic příjemného, děti se kvůli tomu musí samozřejmě uspat. Což taky není úplně bez rizika. Jenže tenhle lékařský výkon je pořád lepší, než rozpárat břicho chirurgicky od žeber třeba až k pupku. A vyndávat řetízky z kuliček tak, že se rozřízne žaludek či střevo. Nenávratně se tím totiž poruší část trubky, která nám má celoživotně sloužit jako místo, kudy prochází potrava. Bohužel, na párání břicha a trávicího traktu v Míšině případě nakonec taky došlo. Protože magnety, se kterými je tak skvělá zábava, hrajou dost nefér hru. Jednak jsou mnohem silnější než magnety, které má lékař k dispozici na té své endoskopické hadici a zároveň ty super kuličky výrobci opatřili dokonale hladkým, elegantně kluzkým, a pro klíšťky endoskopu neuchopitelným povrchem. Pokud k tomu všemu kuličky stihnou vrůst do tkáně a v tichosti si tam erodovat, nedávají endoskopistovi příliš šancí na úspěch. Vytáhnout pozpátku, nerušeně, stejnou cestou, kterou se dovnitř dostaly, prostě nejdou:

Nezbylo, než povolat chirurga a bez ohledu na kosmetický efekt či celoživotní rizika vyndat vše rozpáráním břicha, dokud byl ještě čas. Není Neocube skvělé? Řekněte, která hračka poskytne tolika lidem tolik zábavy:

Míša měla štěstí. Kuličky spolykala naráz, ty se pospojovaly rovnou v žaludku a utvořily v něm efektní formaci. Ale zkuste si představit, co by se stalo, pokud by Míša polykala kuličky na etapy. Třeba během jednoho dne, v průběhu několika hodin. Jednu kuličku by slupla ráno, druhou v poledne. Ranní dávce zábavy by se podařilo proklouznout až do tenkého střeva, odpolední dávka zábavy by se poslušně přicvakla ke každé další, která by se přišla bavit později. Kuličky by mezi sebe samozřejmě ohromnou silou stiskly též vrstvu střeva a žaludku.

A přesně tohle se stalo. Jinému dítěti, v jiné nemocnici, v opačném koutě republiky. Polykání magnetických hraček (a nemusí jít jen o kuličky Neocube) na etapy se může rovnat rozsudku smrti. Rodiče druhého dítěte z našeho příběhu do rodiny taktéž pořídili zdroj nekonečné zábavy, hračku Neocube. Vypadalo to stejně. Dítě přišlo s bolestí břicha. Běžná vyšetření v normě. Postupné zhoršování celkového stavu. Na rentgenu cizí těleso. Dítě pod dohledem kolegů, kteří s Neocube ještě neměli tu čest. Bohužel. Nikdo nepředpokládal, že přímo uprostřed roztomilého tvaru probíhá nenávratně devastující chemická reakce, během které mizí střevní stěna, stav se rapidně horší a končí tragédií, kterou se přes veškerou snahu nepodařilo zvrátit. Tvar, který kuličky vytvořily, jsme si my, dětští lékaři, mohli prohlédnout až ze snímků z pitevny. O ty se dělit nechci a nebudu.


Takže přátelé, kolegové i rodiče. Vemte si z tohohle příběhu ponaučení. To prostě nikdo z nás už zažít nechce, věříte?

Autor: Kateřina Karolová | pondělí 20.1.2020 16:43 | karma článku: 47.91 | přečteno: 64465x

Další články blogera

Kateřina Karolová

To nechcete zažít. Ani jako pacient, ani jako doktor. (Příběh 2. V zájmu alternativy)

Kdysi mi radil jeden starší kolega: „Nemějte mi to za zlé, ale vkročí-li do ordinace dětského lékaře matka s dítětem v šátku a jeřabinami okolo krku, je dobré, mít se na pozoru.“ Neberte mě za slovo, ale v něčem měl pravdu.

13.2.2020 v 21:46 | Karma článku: 48.02 | Přečteno: 45714 | Diskuse

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část devátá (Lékař může za všechno!)

Dostal se ke mně sdílený text jedné paní, která děkovala lékařům z Uherského Brodu. Chtěla je pochválit za velmi vstřícný a neobvyklý přístup. Moc milý text. Bohužel, předposlední odstavec celkový dojem dost podělal. Posuďte sami:

29.12.2019 v 15:27 | Karma článku: 42.55 | Přečteno: 14806 | Diskuse

Kateřina Karolová

Je to v akci, kup to!

Tohle celé, co vám teď povím, to se stalo před rokem. To jsem ještě byla některými zkušenostmi netknutá. Super výhodný dovoz z Číny šel tou dobou úplně mimo mě. Ale pak mě líznul. A stálo to za to.

25.11.2019 v 19:10 | Karma článku: 43.67 | Přečteno: 14332 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Miroslav Gruner

Koronavirus a naděje. Z Lán i ze Strakovky. Taky laciný zájezdy do Itálie letos!

Koronavirus přinese radost jak premiérovi, protože asi bude možno tím pádem snadno zakázat demonstrace milionu chvilek, to ze zdravotně-preventivních důvodů. A ovšem i naději mnoha zlým ošklivým nepřátelům churavějícího Miloše Z.

25.2.2020 v 14:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 32 | Diskuse

Ladislav Větvička

Pubertalni Pirati namalovali kosočtverec na vrata a fčil si tleskaju, jak su dobři

Jak male děcka. Tajak zme my malovali kosočtverce susedum na vrata, když nas vyhaňali ze zahrady, bo zme kradli kobzole do ohňa, tak samo se zachovali prašti radni.

25.2.2020 v 14:14 | Karma článku: 32.88 | Přečteno: 688 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Česko prý má pandemický plán, bude nám ale něco platný…?

Dle slov našeho pana ministra zdravotnictví je naše země na případnou výzvu zvanou koronavirus, údajně připravena. Máme prý pandemický plán...

25.2.2020 v 11:51 | Karma článku: 30.91 | Přečteno: 1089 | Diskuse

Jiří Turner

Budeme mít symbol rekatolizace i symbol odporu proti putinizaci!

V brzké době bude na Staroměstském náměstí znovupostaven Mariánský sloup a náměstí před ruskou ambasádou ponese jméno Borise Němcova, který byl za svého života neoficiálním „předsedou fanklubu“ Vladimira Vladimiroviče.

25.2.2020 v 11:23 | Karma článku: 11.95 | Přečteno: 354 | Diskuse

Jan Bartoň

Čínská chřipka sto let od španělské

Světová pandemie tak zvané španělské chřipky probíhala v letech 1918 až 1920. I ona měla ale pravděpodobně původ v Číně a v českých zemích si vyžádala desítky tisíc obětí.

25.2.2020 v 8:00 | Karma článku: 29.01 | Přečteno: 3092 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 46.16 Průměrná čtenost 8920

Jsem dětská lékařka. V roce 2011, po třech letech praxe v české nemocnici, zklamaná situací v českém zdravotnictví, jsem po akci "Děkujeme, odcházíme" kývla na nabídku pracovního místa v Německu. Blog je seskládán z dopisů, které jsem zasílala rodině a známým. A definuje ho tohle:

Žít v cizině není synonymem bohatství, dobrého života a skvělé práce. Žít v cizině znamená boj, tvrdou dřinu, obětování, samotu a odvahu. Být ponížen, opovrhnut, oklamán či dokonce zneužit. Je také synonymem vzdání se mnoha věcí a obětování se kvůli jiným pro lepší život…

Tato slova jsou určena pro ty, kteří nikdy neopustili svou zem a odváží se kritizovat nás všechny, kteří jsme s odvahou i strachem opustili pohodlí našich domovů, abychom hledali nové možnosti a lepší budoucnost…(zdroj: facebook, z veřejného profilu Život je boj)

Taky jsem máma. Vyrostla jsem v paneláku, ale vzala si za muže chlapa s duší vesnickou. Žijem spolu od roku 2015 na valašských pasekách, kde trávím veškerý čas s našimi třemi malými dětmi. Kdysi jsem studovala medicínu v Praze, tančila akrobatický rokenrol, pracovala jako doktorin. Teď jsem na dovolené. Té mateřské. Na samotě u lesa. To snad mluví za vše...

Najdete na iDNES.cz