Láká vás studium medicíny? Zvažte to! - část třetí (Zaplať školné a táhni!)

5. 03. 2019 20:02:32
Jsem z nelékařské rodiny. Když jsem před 18-ti lety váhala, jestli se rozhodnout pro medicínu, neměl mě kdo varovat. Informací jsem měla asi tolik, kolik běžný člověk, co o doktořině slyší jen zprostředkovaně.

Lidé, kteří se v zákulisí českého zdravotnictví nepohybují, mají skrz media jen malou šanci pochopit, o co opravdu jde. Jak to v nemocnici chodí, jak se lékař cítí a proč. Jak to celé vypadá z jeho úhlu pohledu. Ubývá úcty, přibývá nepochopení, množí se stížnosti, často oprávněné. Lidé jsou masírováni protistranou, ve výsledku je zaujme jen informace o výši platů. Mnozí z nich jsou rozhořčeni, co by doktoři ještě nechtěli.

Vadí mi, jak je český lékař vnímán, jak je prezentován. Jako někdo, kdo zdarma vystudoval a měl by to automaticky splácet. Měl by být vděčný, že mu společnost privilegium studia poskytla, a proto by měl být s radostí a chutí veřejně k dispozici. Kdykoliv a všem. Kdyby se snad rozhodl věnovat se něčemu jinému, než českému pacientovi, měl by „investice do něj vložené“ vrátit.

Pro ilustraci snad pár výroků z diskusí:

  • Pokud si společnost platí z peněz, která si mezi sebou vybere, studenty na VŠ, má potom logicky nárok vyžadovat od nich, aby dělali to, co ona potřebuje
  • Vystuduješ v Čechách a pak půjdeš pracovat do ciziny? Tak zaplať celá studia a táhni!
  • Pakliže je studium v České republice zdarma, musíme předpokládat, že se absolventi odvděčí daňovým poplatníkům a přijmou model umístěnek. Prostě si své studium odpracují, dostanou umístění podle svého trvalého bydliště (třeba do 20 km) a budou muset na tomto místě pracovat 6 let. V případě že odmítnout, dostanou po ukončení studia účet. Za komunismu umístěnky fungovaly a doktorů byl dostatek. Dělali za mnohem mensi peníze a v daleko horších podmínkách, teď se mají jak prasata v žitě, a ještě jim to nestačí
  • Vám, mladým a studující, chci říci jen toto : Kdo platil vaše studia? My, dańoví poplatníci. Samozřejmě dost to stálo i vaše rodiče. Vystudovali jste a někteří z vás už koukají jak se uplatnit v cizině. Na domácích pacientech vám nezáleží??
  • Zájem jedince nesmí být povyšován nad zájem celku.

Tak. Začínáte to chápat? Stali jste se veřejným majetkem. Vstupem na medicínu zanikla vaše práva, v letech příštích budou vyzdvihovány především vaše povinnosti. Splatit dluh. Podřídit organizaci svého budoucího života potřebám státu. Tedy lidu obecnému. Něco umíte, a to díky penězům těch, co něco potřebují.

Je to logické, já těm steskům z diskusí vlastně rozumím. Jde o reakce rozhořčených lidí, pacientů, kteří si prošli nějakou zoufalou zkušeností způsobenou nedostatkem lékařů. A jediné, co slyší je, že si lékaři stěžují na plat a vyhrožují exodem. No tak zaplať a táhni.

Dobře, ať je po vašem. Studia si zaplatím. A táhnu. Jste spokojení? Máte peníze, ale nemáte lékaře. Takhle jste to chtěli? Nebo jsme se nepochopili?

Dostal se ke mně článek o tom, jak jisté pohraniční městečko zoufale shání pediatra. Nabízí byt, auto, zařízenou ambulanci a stotisícový plat. Skvělá nabídka a lékařům to nestačí, věřili byste tomu? No věřili. Oni ti doktoři totiž nejsou, víte? Splnili vaše přání a táhli, chápete? Teď už se je nepodaří nalákat ani stotisícovými výdělky. Dlouhodobě se snažili poukázat na nevyhovující podmínky, marně, tak to vzdali. Odešli, medicínu si rozmysleli, nebo se uchytili jinde. Nejsou a noví, hotoví k použití budou nejdřív za několik let. Ta kvalifikace na požadovaný post totiž docela trvá, víte? Mimochodem – ten článek, který jsem zmínila, je z března roku 2018. Čili hůř už bylo před rokem. Jak je asi teď? Děsivé, nemyslíte?

Veřejné vysoké školy jsou u nás zdarma. Každý má možnost jít vysokou školu studovat a tuto možnost, zdarma se vzdělat, využít. S tím na školu nastupujete. Bez myšlenek na to, že byste byli jakkoliv zavázáni, nebo měli v budoucnu něco splácet. Vysokoškoláci jiných zaměření si můžou po škole dělat, co chtějí. Věnovat se svému oboru, odjet do zahraničí, nebo začít úplně s něčím jiným. Nikdo to řešit nebude. U vás ano. Protože jste doktor a společnost vás potřebuje.

Samozřejmě, že jste to především vy, kdo se vypracoval a vysoce kvalifikoval. Vy, co jste celým tím peklem, zvaným studium medicíny, prošli. Dobrovolně, jistě, ale přesto - padly na to VAŠE roky života. Chodili jste na přednášky, dojížděli na praktika. Absolvovali jste přes 60 (šedesát!) zkoušek, přečetli desítky kilogramů knih, docházeli na povinné praxe. V rámci splnění zápočtu jste přes léto trávili týdny na přidělených odděleních nemocnice. Je to bráno jako školení, ve skutečnosti jste pro nemocniční kolektiv vítanou pomocnou pracovní silou, která se podílí na chodu oddělení. Jste tam ve svém čase, povinně a zadarmo. To je to slovo, které je potřeba zdůraznit. Pro všechny, kteří se ohání tím, jak vám vaše studium odvodem daní platí. Škola vám zdarma poskytuje možnost se vzdělávat, vy v rámci školy zdarma vypomáháte během celých šesti let v přidělených nemocnicích. Nazývejte to školením a praxí, ale věřte, že ve skutečnosti tam prostě pracujete osm hodin denně bez nároku na jakoukoliv odměnu. Kdo komu je už jen stran tohohle něco dlužný?

Studium vysoké školy je vaše volba. Je to směr, kterým se vydáte z důvodu, být v určitě oblasti vzdělanější a kvalifikovanější. Je v pořádku, pokud se za toto školení zavede poplatek. Tedy samozřejmě v rámci VŠECH vysokých škol. Tím, že po střední škole místo hledání pracovního místa nastoupíte na vysokou školu, se rozhodnete si na několik příštích let nevydělávat, ale intenzivně se místo zaměstnání vzdělávat. A nově, po zavedení školného, za to i platit.

A teď, proč to děláte? No proto, že vám získané zkušenosti umožní lepší pracovní podmínky, plat, zázemí a perspektivu. Benefity, které byste bez studia neměli. To zní logicky, že?

Jenže jako doktora v Česku vás nic z toho nečeká. Je vám nabídnut tabulkový plat, těžko říct, jestli k smíchu, či k pláči. Nedosahuje totiž ani průměrné mzdy ve státě. Jste nuceni několikrát do měsíce pracovat 32 hodin v kuse a falšovat kvůli tomu výkazy práce. Vykonáváte činnosti, na které nemáte dostatečné vzdělání, jednoduše proto, že je potřeba je vykonat a k dispozici není nikdo zkušenější.

Nemůžete si nastavit hodnotu vaší práce. Zpeněžit to, v čem jste lepší, než ostatní. Vydělat na tom. Snad byste za to, co umíte, nechtěli peníze? Vždyť vaše povolání je poslání. Vaší povinností je splácet dluh, který společnosti vaším studiem vznikl, rozumíte?

Vaše know how nemůžete nijak uplatnit. Pokud je například na trh uveden nový lék, je pacientům doporučeno, aby se na něj zeptali svého lékaře, či lékárníka. Pacient si samozřejmě může sám nastudovat příslušný příbalový leták, případně ty kilogramy knih, co vy, aby došel k nějaké erudované odpovědi. Ale jednodušší je se zdarma zeptat kteréhokoliv doktora. Ve dne, v noci či ve svátek, cena je stejná. Tedy předplacená zdravotním pojištěním a poskytovaná tím daným lékařem zdarma. Tedy za ten fixní plat, rozumíme si. A nebojte si na doktora stěžovat, kdyby si náhodou informace o novém léku nezjistil, je to přece jeho povinnost.

Jakmile se z vás stane doktor, nebudou se lidé zdráhat se vás ptát na cokoliv. Kdyby šli s dotazem třeba na bytovou designérku a chtěli po ní návrh interiéru, nedivili by se, kdyby jim odvětila, že jí ta práce živí, a že chce tedy za své vědomosti zaplatit. Lékaři, ač vzdělaní na maximální možné úrovni, tedy v otázkách života a smrti, se takového přístupu nikdy nedočkají. Je to neetické. Samozřejmě.

A to je to, proč by studium medicíny zpoplatněné být nemělo. Když jsme u té etiky. Místo nápadů, jak si lékaře po škole co nejvíc zavázat (splácením půjčky, umístěnkami, povinnými službami), by se měly zlepšit pracovní podmínky tak, aby se lékaři nemuseli nikoho doprošovat, falšovat výkazy práce, vyhrožovat exodem ani exitem. Lékaři byli tehdy, za dob „Děkujeme, odcházíme“ nazýváni vyděrači. Prý si berou pacienty jako rukojmí. Napadlo někdy někoho z těch pacientů, že se jako rukojmí cítí ten lékař? Tady po tom všem, co jsem zmínila?

Neberte ty mé blogy jako stěžování nebo brek. Ale jako zoufalství z toho, že tu podstatu toho všeho vidíte právě až tehdy, kdy se stanete součástí tohohle soukolí. A že vaše šance cokoliv změnit, se zdají mizivé. Tak o tom aspoň píšu pro ty naše budoucí doktory, chápete?

Autor: Kateřina Karolová | úterý 5.3.2019 20:02 | karma článku: 46.53 | přečteno: 20145x

Další články blogera

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část šestá (Piš, doktore, sekretářka je drahá.)

Každý doktor to jednoho dne pochopí – kdyby se nemusel starat o pacienty, měl by spoustu času vypsat veškerou dokumentaci. Jinak bída, furt ho ti pacienti ruší.

30.4.2019 v 7:00 | Karma článku: 40.42 | Přečteno: 4766 | Diskuse

Kateřina Karolová

Na některé lidi si i odplivnout škoda

Ne každé dítě vznikne z lásky či nerozvážné rozkoše. Mnoho žen žije roky v domácím násilí,aniž to kdo tuší.Mnoho mužů využívá nátlaku právě přes děti, které jsou pro danou ženu to nejcennější,co má. Máš, ženská,víc dětí? Hanba ti!

13.4.2019 v 11:20 | Karma článku: 43.19 | Přečteno: 7789 | Diskuse

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část pátá (Jsi lékař, tak služ, slouho!)

Dnes něco na téma služby. Ne každý totiž tuší, co si pod tím představit. A medik na škole, pro toho je představa nočních služeb zážitkem, kterého se nemůže dočkat. Nebojte, až se dočkáte, zážitek to bude. Malina, hoši, malina.

8.4.2019 v 14:07 | Karma článku: 47.32 | Přečteno: 23442 | Diskuse

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část čtvrtá (Jak svět přichází o kadeřnice)

Přemýšlela jsem, jak popsat a vysvětlit život mladého lékaře, aby jeho situace byla srozumitelná širokému spektru lidí. Co takhle si místo doktora představit někoho jiného, třeba kadeřnici?

28.3.2019 v 7:00 | Karma článku: 44.78 | Přečteno: 11648 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Iva Marková

Kdo měl víc pole, byl zavřený

Bohuslav Veverka se narodil v roce 1936. Celý život strávil na jednom místě, v rodinném statku v Kunvaldě.

22.5.2019 v 22:48 | Karma článku: 11.66 | Přečteno: 155 | Diskuse

Vladimíra Frančáková

Ještě ta pomyslná tečka

Deníčku můj, jistě si vzpomínáš na mé nedávné vyprávění o lidech, které potkávám. Mnohé bylo nedopovězeno. Chybí ještě ta pomyslná tečka. Tak se k tomu vrátím ještě jednou. Dovolíš? Bude to opravdu naposledy.

22.5.2019 v 22:00 | Karma článku: 2.83 | Přečteno: 101 | Diskuse

Michaela Muzikářová

Každodenní život s Italem a italská kultura

Dnes vám předkládám výběr italových (a teď už vlastně i mých) zvyků a nezvyků a perličky z našeho soužití...

22.5.2019 v 12:40 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 814 | Diskuse

Lenka Tkáčová

Diagnóza „voľná noha“ alebo čo je to sloboda pre freelancera?

Aké to je, začínať na voľnej nohe v jednom z najdrahších miest sveta? Čím všetkým si musíte prejsť a čo vás čaká? Nedávno som zmenila svoj život od základov a presťahovala sa do Londýna. Toto sú moje skúsenosti.

22.5.2019 v 11:42 | Karma článku: 10.80 | Přečteno: 260 | Diskuse

Jana Klenorová

Katova pomsta

"Práce, která se mi nelíbí, ale dělám jí rád!" Taky vám to zní to jako paradox? Nemusí být. Příběh z doby neurčité, patřící i do té dnešní.

22.5.2019 v 8:50 | Karma článku: 9.31 | Přečteno: 313 | Diskuse
Počet článků 94 Celková karma 43.93 Průměrná čtenost 4601

Jsem dětská lékařka. V roce 2011, po třech letech praxe v české nemocnici, zklamaná situací v českém zdravotnictví, jsem po akci "Děkujeme, odcházíme" kývla na nabídku pracovního místa v Německu. Blog je seskládán z dopisů, které jsem zasílala rodině a známým. A definuje ho tohle:

Žít v cizině není synonymem bohatství, dobrého života a skvělé práce. Žít v cizině znamená boj, tvrdou dřinu, obětování, samotu a odvahu. Být ponížen, opovrhnut, oklamán či dokonce zneužit. Je také synonymem vzdání se mnoha věcí a obětování se kvůli jiným pro lepší život…

Tato slova jsou určena pro ty, kteří nikdy neopustili svou zem a odváží se kritizovat nás všechny, kteří jsme s odvahou i strachem opustili pohodlí našich domovů, abychom hledali nové možnosti a lepší budoucnost…(zdroj: facebook, z veřejného profilu Život je boj)

Taky jsem máma. Vyrostla jsem v paneláku, ale vzala si za muže chlapa s duší vesnickou. Žijem spolu od roku 2015 na valašských pasekách, kde trávím veškerý čas s našimi třemi malými dětmi. Kdysi jsem studovala medicínu v Praze, tančila akrobatický rokenrol, pracovala jako doktorin. Teď jsem na dovolené. Té mateřské. Na samotě u lesa. To snad mluví za vše...

Najdete na iDNES.cz