Rodič v pekle, děti v ráji

9. 02. 2019 11:32:40
Znáte to. Přijdete na návštěvu k lidem, co mají děti a docela koukáte. Na to, jak to tam vypadá. Všude se válí hračky, míjíte pokreslené zdi, omlácené futra od dveří, nohy se vám lepí k flekům od jídla pod stolem.

Ne, že byste ty svoje kamarády soudili, ale říkáte si, že takhle daleko to u vás doma nikdy zajít nenecháte. Vy ne.

Pak se vám narodí děti. Přijde vám zvláštní, že jste si kdy mohli myslet, že je reálné, mít před dětmi své okolí pod kontrolou. Je úplně jedno, jak výchovu dětí vedete. Pochopíte to poté, co svůj pokrevní vrh rozšíříte o víc kousků. Ne každý je totiž stejný. Jednoho čmárání fixou po nábytku nikdy moc nebralo, druhý se toho nemůže nabažit.

Jednomu můžete opakovaně vysvětlovat (řvát na něj popadesáté jak smyslů zbavení), že se šlapacím autem se do zdi nenaráží, ten další, i bez vašich výchovných rodičovských rad, preferuje pouze bezpečnou jízdu bez nehod.

Chováte se ke všem svým dětem stejně, i přesto si každé z nich najde jinou formu toho, jak ukojit své skryté pudy. A to navzdory tomu, jakou újmu vám tím způsobí. Vaše újma je jim beztak ukradená, při jejich záchvatu tvořivosti naopak můžou pocítit křivdu ony.

Přes to všechno v nich podporujete kreativitu. V rámci rozvoje jsem dětem pořídila dětské nůžky. Nebyl to dobrý nápad. Už je před nimi i zamykám, ale v průběhu času se k nim pokaždé někdo z nich dostane. Náš Jonáš stříhá, co mu přijde pod ruku. Dokonce na to obětoval i vlastní dudel. Hrdě mi přišel ukázat jeho torzo. To jsem nevyfotila, ale jiný materiál se v okolí najde vždycky.

Děti se taky v tichosti někam zašijou, a tam soustředěně zkoumají, jak jde co oddělit, sloupnout, či roztrhat. Zkušený rodič tomu říká "pět minut ticha".

Občas jako rodič vykazujete sebedestrukční sklony. To třeba, když dětem pořídíte hračku na přání. Vemte si takový sliz na házení. Zelená barva je ještě dobrá. Na zdi jsme už měli i červenou. To pak když k nám někdo přišel, minul omlácené rohy, zničené autíčka, řvoucí děti, a pak ty rudé fleky na zdi, vyděšeně se ptal, co se u nás stalo. Nic, já na to, nestíháme renovovat.

Ono se to bezpochyby odehrává i v rodinách s jedináčkem, ovšem v domácnostech s vícero dětmi to nabývá grády. Zatímcio honíte jedno dítě s fixou v ruce, další z koupelny vytahá sadu kýblů a vyrobí pro bráchy ostrůvky, že prý si budou hrát na moře.

Dostáváte se tím do stavu, kdy je vám všechno jedno. Sama vysypete na hromadu bednu s hračkama, jen ať se chvíli přehrabují v nich, co na tom, jak to u vás s takovou vypadá. Hlavně, že zabavíte smečku a máte čas zlikvidovat největší škody.

Jsou chvíle, kdy děti nedělají vůbec nic. Nic destrukčního. Jsou čerstvě vykoupané, oblečené do pyžama, mají nasazenou suchou plenku, jsou připravení do postele. Zaobíráte se dalším dítětem v pořadí, to první poslušně čeká. Čeká zpátky ve vaně.

Jako rodič si projdete několika vývojovými fázemi. Definuje je zděšení, přijetí a rezignace. Časem dospějete do vyspělého stádia zvaného „odolný rodič“. To je ten, který si odpustí zběsilé pobíhání s hadrem a vymění ho za foťák, aby si výtvory svých dětí zvěčnil. Třeba jako já, když jsem na stole objevila dýni, připravenou k dekoračním účelům. Nejdřív mi jí přišlo líto, ale pak jsem usoudila, že to má styl. Nemyslíte?

Autor: Kateřina Karolová | sobota 9.2.2019 11:32 | karma článku: 39.94 | přečteno: 3302x

Další články blogera

Kateřina Karolová

Už tam budem?

Od té doby, co máme víc dětí, se s plánováním výletů moc nepářem. Prakticky vůbec. My teda, popravdě řečeno, moc nevýletujem. Mé rodičovské svědomí to sebekriticky přiznává a slibuje, že se polepší, jenže samo ví, že ne. A proč?

21.2.2019 v 20:21 | Karma článku: 32.91 | Přečteno: 1601 | Diskuse

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! - část druhá

Lékařské fakulty si zájemce vždycky najdou. Pro mladé lidi plné ambicí je tenhle obor dokonalou výzvou. A to navzdory tomu, co se o práci ve zdravotnictví vykládá. Takže, co takové vyučení se na doktora ve skutečnosti obnáší?

14.2.2019 v 20:00 | Karma článku: 43.37 | Přečteno: 9643 | Diskuse

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část první

Nerada bych, aby to vyznělo tak, že mladé lidi plné ambicí odrazuju od toho, stát se doktorem. I já budu jednou pacientem, i já budu ty lékaře potřebovat. Nedává to smysl, měla bych budoucí kolegy podpořit. Ale radši je varuju.

6.2.2019 v 17:44 | Karma článku: 43.85 | Přečteno: 8776 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Mirka Pantlíková

Lidsky, anebo automaticky?

Nevím, jestli je dovoleno kopírovat vlastní diskuzní příspěvek, ale risknu to. A děkuji blogerce, paní Zdeňce O... za její pěkný článek, který mi poskytl inspiraci. O smutných věcech, které mě poslední dobou potkaly, psát nechci...

23.2.2019 v 11:37 | Karma článku: 9.86 | Přečteno: 230 | Diskuse

Jitka Štanclová

Kterak redaktorky testovaly vibrátory

Co to vidí oči mé, stářím už znavené. Tohle to jsou aspoň zprávy potřebné! To se hned člověk probere ze zimního spánku.

22.2.2019 v 19:03 | Karma článku: 29.28 | Přečteno: 1310 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXXXXII.

Liška v knížce o Malém princi hovořila o odpovědnosti vůči těm, které jsme k sobě připoutali. Měla pravdu, ať se to týká lidí, věcí nebo koček...

22.2.2019 v 13:04 | Karma článku: 12.89 | Přečteno: 201 | Diskuse

Zuzana Taucová

Tenkrát poprvé sama

Minule se mne v hotelu ptali, zda chci příště už být sama. No jasně že jo! Třikrát jsem očumovala, teda nejen, stlala jsem, hajzly myla, je na čase osamostatnit se. Takže říkám jo! Když to nepůjde, budu brečet a volat o pomoc.

22.2.2019 v 11:34 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 576 | Diskuse

Edna Nová

Královna matka

Hloupých, senzacechtivých vtipů o tchýních bylo dost! Ráda bych představila Královnu matku, matku mého muže. Královna matka je pojem, který dokonale vyjadřuje její obětavost a nesnesitelnost. Rub a líc, miluji ji a nenávidím.

22.2.2019 v 7:19 | Karma článku: 28.20 | Přečteno: 1260 | Diskuse
Počet článků 89 Celková karma 40.87 Průměrná čtenost 3497

Jsem dětská lékařka. V roce 2011, po třech letech praxe v české nemocnici, zklamaná situací v českém zdravotnictví, jsem po akci "Děkujeme, odcházíme" kývla na nabídku pracovního místa v Německu. Blog je seskládán z dopisů, které jsem zasílala rodině a známým. A definuje ho tohle:

Žít v cizině není synonymem bohatství, dobrého života a skvělé práce. Žít v cizině znamená boj, tvrdou dřinu, obětování, samotu a odvahu. Být ponížen, opovrhnut, oklamán či dokonce zneužit. Je také synonymem vzdání se mnoha věcí a obětování se kvůli jiným pro lepší život…

Tato slova jsou určena pro ty, kteří nikdy neopustili svou zem a odváží se kritizovat nás všechny, kteří jsme s odvahou i strachem opustili pohodlí našich domovů, abychom hledali nové možnosti a lepší budoucnost…(zdroj: facebook, z veřejného profilu Život je boj)

Taky jsem máma. Vyrostla jsem v paneláku, ale vzala si za muže chlapa s duší vesnickou. Žijem spolu od roku 2015 na valašských pasekách, kde trávím veškerý čas s našimi třemi malými dětmi. Kdysi jsem studovala medicínu v Praze, tančila akrobatický rokenrol, pracovala jako doktorin. Teď jsem na dovolené. Té mateřské. Na samotě u lesa. To snad mluví za vše...

Najdete na iDNES.cz