Úterý 25. února 2020, svátek má Liliana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 25. února 2020 Liliana

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část první

6. 02. 2019 17:44:12
Nerada bych, aby to vyznělo tak, že mladé lidi plné ambicí odrazuju od toho, stát se doktorem. I já budu jednou pacientem, i já budu ty lékaře potřebovat. Nedává to smysl, měla bych budoucí kolegy podpořit. Ale radši je varuju.

Kdysi na lékařské fakultě k nám na přednášce promlouval jeden doktor. Prý jestli víme, na co jsme se to dali. Tím, že jsme si začli s medicínou. Jestli jsme si vědomi toho, co od nás společnost očekává, a jak nás ve skutečnosti část z nich, z pacientů, bude vnímat. Že nám to vysvětlí na konkrétním případu. Jeho kamaráda zavolali záchrankou k tonoucímu člověku. Laici se tam toho člověka pokoušeli už nějakou dobu resuscitovat. On prý přijel, doběhl ke břehu a pustil se do záchrany. Ten člověk byl prakticky mrtvý. Kamarád přiložil defibrilátor, když tu si uvědomil, že k němu nemá potřebný gel. Zůstal v sanitce. Rozhodl se neztrácet čas a přístroj použil bez něj. Tou úsporou času, tím neprodleným zásahem, tomu člověku zachránil život. Obrazně řečeno, převrhl Charónovi jeho loďku mířící do podsvětí a dotáhl neživého zpátky mezi smrtelníky. Způsobil mu ovšem popáleniny na hrudníku. To od toho defibrilátoru. Ten člověk to po čase posoudil jako vážnou újmu na zdraví, záchranáře zažaloval a soud mu dal za pravdu. Zdravotník svůj boj prohrál a byl odsouzen.

Nechme stranou úvahy o tom, jestli ten lékař pochybil, že disponoval nedostatečným vybavením, že nepostupoval lege artis. V tom příběhu je skryto něco jiného. Něco, co definuje temnou stránku lékařského povolání, tu, kterou člověk naplno pochopí až poté, co se toto poslání stane součástí jeho života.

Vstupem na medicínu pečetíte vlastní osud. Jste zdravotník, vaším úkolem je pomoci. Za každých okolností. Musíte si vědět rady, ne se jen domnívat. Ne se jen o něco pokusit. Zhodnotit a vyhodnotit, vždy bezchybně. Co na tom, že se může vyskytnout situace, kterou jste nikdy předtím nezažili, nikdo vám nikdy neukázal ani nevysvětlil, co dělat. Nebo že jste o ní snad jen kdysi před lety četli v jedné z mnoha knížek a od té doby na ní navršili spoustu jiných informací. Máte bílý plášť a diplom. Jste lékař. Pacienti očekávají, že víte. Víte všechno.

Tím, že absolvujete studium medicíny, se z vás stává všeobecný doktor, tedy lékař informovaný o všech oborech. Což ale neznamená, že disponujete znalostmi ze všech oborů. Tohle je vlastně jedna z prvních věcí, která by vás po úspěšném absolvování medicíny měla děsit. Čeká vás sice ještě několik let školení v oboru, pro který se rozhodnete, ale společnost vás bude doživotně vnímat jako někoho, kdo si stran zdraví ví rady za všech okolností. Nepřipouští se neznalost, musíte bezchybně zareagovat, protože jste doktor.

Sedíte v letadle, míříte na dovolenou. U jednoho z cestujících se vyskytnou zdravotní komplikace. Posádka organizuje pomoc a zjišťuje, není- li přítomen erudovaný odborník. Nemá cenu zapírat, vaší povinností je pomoci. Protože jste vystudovali medicínu. Všichni ostatní můžou zůstat sedět, jen se dívat, případně vše natáčet na mobil. Nikdo jim to nebude mít za zlé. Pokud připojí ruku k dílu a zapojí se do pomoci, budou v očích ostatních vnímáni kladně. Vykonali něco nad rámec svých povinností. Vás naopak čekají problémy, pokud svůj lékařský status zapřete. Důvody k tomu mít můžete ( jste unavení, samotným vám není dobře, usoudíte, že si nevíte rady a bojíte se to přiznat, nechce se vám zviditelňovat se, nebo se vám jednoduše nechce nijak angažovat), právo na to ale nemáte. Vy zkrátka musíte.

Jako nelékař jsem v tom měla jasno. Snad aby člověk, co by uměl pomoci, ale neudělá to, snad ať odevzdá lékařský titul. Vždyť přece poslání, Hippokrat a tak.

Jenže už v době, kdy jsem chodívala na gympl, v období, kdy ve mně myšlenka na medicínu zrála, jsem si rozčarováním z pocitů můžeš/ měla bys/musíš - prošla. Jezdívala jsem trolejbusem, každé ráno narvaným k prasknutí. Nasedala jsem jako první a vysedala jako poslední. Z konečné na konečnou, přes celé město. Trolejbus cestou nabíral pokaždé stejné lidi, po čase „známé tváře“. Když přistoupili důchodci, ohleduplně jim pár z nás uvolnilo místo. Ostatní „známé tváře“ si na to zvykly. Proč se zvedat, když jiní pustí sednout vždycky. Párkrát jsem zanechávala situaci plynout a pozorovala okolí, jestli změní svůj návyk. Nic, samozřejmě. A tak se z pocitu „chci a pomůžu ráda“ stalo „musím, i když se mi nechce“. A ten pocit vás po letech začne sžírat.

Skoro se bojíte si přiznat, jak jste se změnili. Už vůbec ne, říct to nahlas. Kam se podělo to dobro uvnitř, na které jste byli tak hrdí?

Já vám řeknu kam. Společnost ho spotřebovala.

Tady ten pocit vnitřního vyhoření, bez ohledu na pracovní podmínky a situaci ve zdravotnictví, ten vás, navzdory přesvědčení ve vlastní nevyčerpatelnou touhu pomáhat potřebným, ten vás zasáhne.

Protože vy jste takoví nikdy nebyli. Vy jste do té medicíny vstupovali plní odhodlání a chuti. Chuti pomáhat a dělat to nejlíp, jak jste schopní. Dokonce na vlastní úkor.

A pak přijde prohrané soudní jednání. Místo vděku, že jste zachránili lidský život. A svůj tím pošpinili. Může se tomu lékaři někdo divit, když už medicínu nebude mít rád?

Prý je doktorů málo, ale věřte tomu, když jiní tvrdí, že dle statistik jich máme dost. Peněz vydělávají, že by se měli stydět. Ať společnosti splatí, co do nich vložila. A vůbec, ať si táhnou, takové tu nepotřebujem.

Krize ve zdravotnictví kumuluje leta, ovšem zdá se, jakoby ne a ne dosáhnout vrcholu, který by potvrdil závažnost celého stavu. Vypadá to s takovou, jako plané řeči. Ale věřte mi, systém už se pár let nachází za bodem, kdy byla ještě šance ho zresuscitovat.

Plujeme na Titaniku. Srážku s ledovcem už máme za sebou. Co bude následovat, víme. Doktoři , co v nemocnicích aktuálně pracují, mi tak trochu připomínají legendární orchestr, který hrdě hraje, navzdory nezvratnému osudu, oddán svému poslání, vstříc vlastní záhubě, do posledního dechu. Hudebníci z Titaniku jsou vzpomínáni s úctou.

Obávám se, že lékaři se jí nedočkají.

Autor: Kateřina Karolová | středa 6.2.2019 17:44 | karma článku: 46.69 | přečteno: 23092x

Další články blogera

Kateřina Karolová

To nechcete zažít. Ani jako pacient, ani jako doktor. (Příběh 2. V zájmu alternativy)

Kdysi mi radil jeden starší kolega: „Nemějte mi to za zlé, ale vkročí-li do ordinace dětského lékaře matka s dítětem v šátku a jeřabinami okolo krku, je dobré, mít se na pozoru.“ Neberte mě za slovo, ale v něčem měl pravdu.

13.2.2020 v 21:46 | Karma článku: 48.02 | Přečteno: 45719 | Diskuse

Kateřina Karolová

To nechcete zažít. Ani jako pacient, ani jako doktor. (Příběh 1.- magnetické kuličky)

Série blogů, ze které dnes zveřejňuji první část, je věnována příběhům, které se týkají dětského lékařství a skutečně se staly. Myslím, že je potřeba, aby se o tom vědělo. Třeba to někomu zachrání život.

20.1.2020 v 16:43 | Karma článku: 47.91 | Přečteno: 64470 | Diskuse

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část devátá (Lékař může za všechno!)

Dostal se ke mně sdílený text jedné paní, která děkovala lékařům z Uherského Brodu. Chtěla je pochválit za velmi vstřícný a neobvyklý přístup. Moc milý text. Bohužel, předposlední odstavec celkový dojem dost podělal. Posuďte sami:

29.12.2019 v 15:27 | Karma článku: 42.55 | Přečteno: 14806 | Diskuse

Kateřina Karolová

Je to v akci, kup to!

Tohle celé, co vám teď povím, to se stalo před rokem. To jsem ještě byla některými zkušenostmi netknutá. Super výhodný dovoz z Číny šel tou dobou úplně mimo mě. Ale pak mě líznul. A stálo to za to.

25.11.2019 v 19:10 | Karma článku: 43.67 | Přečteno: 14332 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Gruber

Jak se (u)bránit manipulaci

Že je s námi manipulováno strašně, to snad není pro nikoho žádný velký objev. Děje se tak v politice, podnikání, reklamě – prostě všude, kde jde o nějaké hodnoty, o prachy. Když si chce někdo zlovolně přivlastnit více, než...

25.2.2020 v 12:03 | Karma článku: 14.98 | Přečteno: 662 | Diskuse

Jiri Kucera

Soudce Šariu doplní asi soudce Lynč

Devětadvacetiletý německý občan Maurice P., žijící v městě v hesenském městě Volkmarsen, řekl prý sousedovi při nasedání do svého Mercedesu: "Brzy budu slavný."

25.2.2020 v 11:45 | Karma článku: 35.29 | Přečteno: 1067 | Diskuse

Petr Omelka

Zločin a trest?...to ani náhodou

Počet politických vězňů, kteří prošli komunistickými lágry a trestnicemi, činí 200 tisíc. 248 bylo popraveno.

25.2.2020 v 9:37 | Karma článku: 14.94 | Přečteno: 247 | Diskuse

Karel Trčálek

Poslední dny lidstva se právě začínají

Kdo si to hodí, ten vyhraje! Jednou to ovšem muselo přijít a přichází to zrovna teď, byla by to pěkná počítačová hra...

25.2.2020 v 9:09 | Karma článku: 14.79 | Přečteno: 488 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Lidi, co po vás jednou zbude?

Badatelé dodnes objevují v jeskyních pravěké kresby, což dokazuje, že už v mezolitu dovedli kreslit líp než já.

25.2.2020 v 8:09 | Karma článku: 14.90 | Přečteno: 233 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 46.16 Průměrná čtenost 8921

Jsem dětská lékařka. V roce 2011, po třech letech praxe v české nemocnici, zklamaná situací v českém zdravotnictví, jsem po akci "Děkujeme, odcházíme" kývla na nabídku pracovního místa v Německu. Blog je seskládán z dopisů, které jsem zasílala rodině a známým. A definuje ho tohle:

Žít v cizině není synonymem bohatství, dobrého života a skvělé práce. Žít v cizině znamená boj, tvrdou dřinu, obětování, samotu a odvahu. Být ponížen, opovrhnut, oklamán či dokonce zneužit. Je také synonymem vzdání se mnoha věcí a obětování se kvůli jiným pro lepší život…

Tato slova jsou určena pro ty, kteří nikdy neopustili svou zem a odváží se kritizovat nás všechny, kteří jsme s odvahou i strachem opustili pohodlí našich domovů, abychom hledali nové možnosti a lepší budoucnost…(zdroj: facebook, z veřejného profilu Život je boj)

Taky jsem máma. Vyrostla jsem v paneláku, ale vzala si za muže chlapa s duší vesnickou. Žijem spolu od roku 2015 na valašských pasekách, kde trávím veškerý čas s našimi třemi malými dětmi. Kdysi jsem studovala medicínu v Praze, tančila akrobatický rokenrol, pracovala jako doktorin. Teď jsem na dovolené. Té mateřské. Na samotě u lesa. To snad mluví za vše...

Prodáváte rasistické zákusky, tvrdí zákazníci. Tradiční, brání se výrobce

Čokoládová pusinka, zákusek populární hlavně během německých únorových karnevalů, narazila na odpor kvůli svému...

Všichni jste krásní, říká modelka. Předávání cen moderovala zcela nahá

Modelka Ibi Støvingová (45), která moderuje dánskou verzi americké show Naked Attraction, vyvolala pozdvižení...

Vždycky jsem byla obdařenější prsatice, směje se Lucie Benešová

Chtěla domek na Sicílii, ale nakonec si pořídila hezké místo pro stavbu v Jizerských horách. „Mám plno plánů, pořád...

PRVNÍ DOJMY: Co až tvé nahé fotky uvidí mamka? I herečky V síti pláčou

Vít Klusák zažívá věk zralosti. Zatímco v debutu Český sen ubližovala mystifikace neškodným zástupům toužícím po...

Hospody, kolo a památky. Orlando Bloom si v Česku užívá se psem i snoubenkou

Orlando Bloom (43) natáčí v české metropoli seriál Carnival Row. Kromě herectví se tu nejčastěji věnuje svému psovi,...