Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já, Doktorin - dopis číslo 12

13. 01. 2018 8:00:00
Máte pocit, že jste na tom špatně? Zvu vás do nemocnice, na Dětské oddělení. Seznamte se s Jenny. Dojde vám, jak bezvýznamné vaše běžné problémy vlastně jsou.

16. prosince ráno jsem seděla za stolem u sester a vyplňovala kolonky pro ranní vizity, když se u mě objevila Jenny - taková oplácaná veselá blonďatá holčička přijatá před pár dny s podezřením na zánět holenní kosti. Stoupla si vrávoravě na špičky, aby přes pult viděla, co píšu, důležitě pohodila dlouhou vlnitou hřívou a šťastně mi oznámila: „mám dnes narozeniny!...“.

„Opravdu?“, usmála jsem se vřele, „ hmm...to je pěkné...“. Chtěla jsem ještě dodat něco jako „všechno nejlepší“, nedokázala jsem si ale v rychlosti tuhle frázi vybavit. Jen tak tak jsem spolkla větu "herzlich willkommen" (srdečně vítáme), která se mi jako jediná drala na jazyk. Holčička mě dál v očekávání pozorovala, evidentně natěšená se s někým o svou radost podělit, já měla ale veškerou pozornost zaměřenou na vyplňování papírů a nenapadalo mě nic, čím bych jí potěšila. „Hmm...a kolik ti teď vlastně je?“ vypadlo ze mě nakonec. „Už osm!,“ zatvářila se hrdě a odešla hledat dalšího, komu by to řekla.

Zrovna jsem vypisovala její dokumentaci - po přijetí měla provedený RTG snímek nohy, pak ještě magnetickou rezonanci, včera byla na operačním sále a odebíraly se vzorky tkáně k posouzení citlivosti na antibiotika. Jenny se belhala od sestřiček k ostatním pokojům a všem na potkání vysvětlovala, co za významný den dnes je, a že s takovou jí určitě i pustíme domů.

Když jsme se v osm sešli na předávce, čekal tam na nás už primář z chirurgie. Unaveně se opíral o skříň, zamyšleně si kousal dolní ret a ruce držel zkřížené na prsou. Mluvil už chvíli s Frau Rapp a z výrazů tváře jsem pochopila, že jde o vážnou věc. Z rychlého sledu vět jsem zaznamenala to nejpodstatnější: „ víte, včera při té operaci to nebylo dobré....u Jenny...vůbec to nevypadalo jako zánět....ale jako .....nádor.....osteosarkom, podle mě....ano, velice zhoubný....čekáme ještě na histologii samozřejmě....ale jsem si téměř jistý....ne na RTG i rezonanci popsali rozhodně zánět, je to zvláštní, ano snímky jsem viděl....jinak bychom tu operaci samozřejmě vedli zcela jinak....takhle se pouze zhoršila prognosa...tímto jiným operačním přístupem...je to špatné....velice...“.

Mlčky jsem seděla a vstřebávala tuhle informaci, primářka (která přišla později) se starostlivě zajímala o kterou pacientku, že se to jedná a já jen hlesla: „ta s těmi krásnými blonďatými vlasy až do pasu. Ta,co má dnes narozeniny...Osmé narozeniny....“

Sejde se tu u ní dnes celá rodina a všichni budou chtít oslavovat. A taky budou příští týden Vánoce. A my jim za chvíli řeknem, že Jenny má zhoubný nádor uprostřed nohy. Nejdřív jí čeká dlouhá chemoterapie, vypadají jí vlasy, bude každou chvíli zvracet, nosit roušku, každý bacil pro ní bude představovat riziko smrti. Bude neustále v nemocnici, nebo na cestách mezi nima, denně do ní budou píchat injekce. A po chemoterapii jí uříznou nohu. Jiná alternativa neexistuje. Ne při téhle diagnose. Ale když bude mít štěstí, tak MOŽNÁ neumře.

Jestli JÁ mám nějaké starosti? S cizí řečí, samotou a nepříjemnými kolegyněmi? JÁ? Já nemám vlastně VŮBEC ŽÁDNÉ starosti...

Autor: Kateřina Karolová | sobota 13.1.2018 8:00 | karma článku: 31.02 | přečteno: 2096x


Další články blogera

Kateřina Karolová

Maminy v ZOO

Víte, dřív jsem si nedokázala představit, že budu moct někdy uprostřed pracovního týdne jen tak ráno vstát a jet si třeba do ZOO. Plánovala jsem si, že až budu na mateřské, že nebudu dělat nic jiného, než se takhle flákat.

14.7.2018 v 14:47 | Karma článku: 34.21 | Přečteno: 1725 | Diskuse

Kateřina Karolová

Pere pračka

Jestli žijete s osobou, která podobnými frázemi nezlehčuje proces, který musíte opakovaně absolvovat, držte se jí! Jestli se ta osoba na pracím procesu dokonce podílí, jdu po ní!

10.7.2018 v 6:47 | Karma článku: 37.46 | Přečteno: 2661 | Diskuse

Kateřina Karolová

Mateřská paměť je milosrdná

Objevila jsem dopis, ve kterém jsem odpovídala kamarádce na dotaz, jak to doma zvládám se dvěma malýma dětma. Zajímavá vzpomínka. V té době jsem totiž ještě netušila, že zanedlouho znovu objevím dvě čárky na testu.

28.6.2018 v 13:29 | Karma článku: 34.10 | Přečteno: 1748 | Diskuse

Kateřina Karolová

Tři děti? Chce to systém.

Začátkem roku 2015, těsně před mým prvním porodem, jsem přesně věděla, jak se starat o dětí. Hodně jsem si o tom přečetla, chápete. Teď jsem o 3 roky starší. Taky mám o 3 děti navíc. Takže co myslíte? Jo, byla jsem fakt naivní.

23.6.2018 v 6:29 | Karma článku: 38.49 | Přečteno: 2376 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jitka Štanclová

A pak se zjevil ve dveřích anděl...

Strach má mnoho podob, ať jsme malí, nebo už dospělí. Přitom stačí někdy tak málo, zvednout telefon...a objednat se.

23.7.2018 v 19:26 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jan Vargulič

"Mám z vás radost,"..

..řekla mi mladá, hezká žena a ta má stojící hned vedle, kupodivu ani nezamrkala a doma z toho nebyla rozmíška ani mrzení a složité vysvětlování. Naopak - dostal jsem před sebe na stůl vynikající svíčkovou s hned dvěma knedlíky..

23.7.2018 v 8:40 | Karma článku: 16.75 | Přečteno: 484 | Diskuse

Antonín Strnad

S autem v myčce

Potřeboval jsem umýt auto. Myčka byla ale z důvodu dovolené zavřená a tak jsem si vyzkoušel rozdíl mezi automatickou myčkou a ručním mytím.

22.7.2018 v 23:01 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 509 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Náboženství mne nespasí

Pak budete říkat: „Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!“ On však odpoví: „Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.“ (Lukáš 13,26+27)

22.7.2018 v 21:31 | Karma článku: 18.39 | Přečteno: 321 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Je to síla

A dále řekl: „K čemu přirovnám Boží království? Je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až všechno prokvasí.“ (Lukáš 13,20+21)

21.7.2018 v 21:31 | Karma článku: 17.45 | Přečteno: 361 | Diskuse
Počet článků 74 Celková karma 36.81 Průměrná čtenost 2145

Jsem dětská lékařka. V roce 2011, po třech letech praxe v české nemocnici, zklamaná situací v českém zdravotnictví, jsem po akci "Děkujeme, odcházíme" kývla na nabídku pracovního místa v Německu. Blog je seskládán z dopisů, které jsem zasílala rodině a známým. A definuje ho tohle:

Žít v cizině není synonymem bohatství, dobrého života a skvělé práce. Žít v cizině znamená boj, tvrdou dřinu, obětování, samotu a odvahu. Být ponížen, opovrhnut, oklamán či dokonce zneužit. Je také synonymem vzdání se mnoha věcí a obětování se kvůli jiným pro lepší život…

Tato slova jsou určena pro ty, kteří nikdy neopustili svou zem a odváží se kritizovat nás všechny, kteří jsme s odvahou i strachem opustili pohodlí našich domovů, abychom hledali nové možnosti a lepší budoucnost…(zdroj: facebook, z veřejného profilu Život je boj)

Taky jsem máma. Vyrostla jsem v paneláku, ale vzala si za muže chlapa s duší vesnickou. Žijem spolu od roku 2015 na valašských pasekách, kde trávím veškerý čas s našimi třemi malými dětmi. Kdysi jsem studovala medicínu v Praze, tančila akrobatický rokenrol, pracovala jako doktorin. Teď jsem na dovolené. Té mateřské. Na samotě u lesa. To snad mluví za vše...





Najdete na iDNES.cz