Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já, Doktorin - dopis číslo 12

13. 01. 2018 8:00:00
Máte pocit, že jste na tom špatně? Zvu vás do nemocnice, na Dětské oddělení. Seznamte se s Jenny. Dojde vám, jak bezvýznamné vaše běžné problémy vlastně jsou.

16. prosince ráno jsem seděla za stolem u sester a vyplňovala kolonky pro ranní vizity, když se u mě objevila Jenny - taková oplácaná veselá blonďatá holčička přijatá před pár dny s podezřením na zánět holenní kosti. Stoupla si vrávoravě na špičky, aby přes pult viděla, co píšu, důležitě pohodila dlouhou vlnitou hřívou a šťastně mi oznámila: „mám dnes narozeniny!...“.

„Opravdu?“, usmála jsem se vřele, „ hmm...to je pěkné...“. Chtěla jsem ještě dodat něco jako „všechno nejlepší“, nedokázala jsem si ale v rychlosti tuhle frázi vybavit. Jen tak tak jsem spolkla větu "herzlich willkommen" (srdečně vítáme), která se mi jako jediná drala na jazyk. Holčička mě dál v očekávání pozorovala, evidentně natěšená se s někým o svou radost podělit, já měla ale veškerou pozornost zaměřenou na vyplňování papírů a nenapadalo mě nic, čím bych jí potěšila. „Hmm...a kolik ti teď vlastně je?“ vypadlo ze mě nakonec. „Už osm!,“ zatvářila se hrdě a odešla hledat dalšího, komu by to řekla.

Zrovna jsem vypisovala její dokumentaci - po přijetí měla provedený RTG snímek nohy, pak ještě magnetickou rezonanci, včera byla na operačním sále a odebíraly se vzorky tkáně k posouzení citlivosti na antibiotika. Jenny se belhala od sestřiček k ostatním pokojům a všem na potkání vysvětlovala, co za významný den dnes je, a že s takovou jí určitě i pustíme domů.

Když jsme se v osm sešli na předávce, čekal tam na nás už primář z chirurgie. Unaveně se opíral o skříň, zamyšleně si kousal dolní ret a ruce držel zkřížené na prsou. Mluvil už chvíli s Frau Rapp a z výrazů tváře jsem pochopila, že jde o vážnou věc. Z rychlého sledu vět jsem zaznamenala to nejpodstatnější: „ víte, včera při té operaci to nebylo dobré....u Jenny...vůbec to nevypadalo jako zánět....ale jako .....nádor.....osteosarkom, podle mě....ano, velice zhoubný....čekáme ještě na histologii samozřejmě....ale jsem si téměř jistý....ne na RTG i rezonanci popsali rozhodně zánět, je to zvláštní, ano snímky jsem viděl....jinak bychom tu operaci samozřejmě vedli zcela jinak....takhle se pouze zhoršila prognosa...tímto jiným operačním přístupem...je to špatné....velice...“.

Mlčky jsem seděla a vstřebávala tuhle informaci, primářka (která přišla později) se starostlivě zajímala o kterou pacientku, že se to jedná a já jen hlesla: „ta s těmi krásnými blonďatými vlasy až do pasu. Ta,co má dnes narozeniny...Osmé narozeniny....“

Sejde se tu u ní dnes celá rodina a všichni budou chtít oslavovat. A taky budou příští týden Vánoce. A my jim za chvíli řeknem, že Jenny má zhoubný nádor uprostřed nohy. Nejdřív jí čeká dlouhá chemoterapie, vypadají jí vlasy, bude každou chvíli zvracet, nosit roušku, každý bacil pro ní bude představovat riziko smrti. Bude neustále v nemocnici, nebo na cestách mezi nima, denně do ní budou píchat injekce. A po chemoterapii jí uříznou nohu. Jiná alternativa neexistuje. Ne při téhle diagnose. Ale když bude mít štěstí, tak MOŽNÁ neumře.

Jestli JÁ mám nějaké starosti? S cizí řečí, samotou a nepříjemnými kolegyněmi? JÁ? Já nemám vlastně VŮBEC ŽÁDNÉ starosti...

Autor: Kateřina Karolová | sobota 13.1.2018 8:00 | karma článku: 28.63 | přečteno: 1359x

Další články blogera

Kateřina Karolová

Já, Doktorin - dopis číslo 18

Pod tlakem stresu se můžete zachovat tak, jak byste do sebe nikdy neřekli. V cizině k tomu máte skvělé příležitosti.

19.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 20.67 | Přečteno: 496 | Diskuse

Kateřina Karolová

Já, Doktorin - dopis číslo 17

Sestry a doktoři tvoří tým. Hrajou společnou hru. Občas si ale místo střelby na branku okopávají kotníky....

18.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 22.84 | Přečteno: 843 | Diskuse

Kateřina Karolová

Já, Doktorin - dopis číslo 16

Trocha pauzy od vyprávění historek z nemocnice. Co třeba podívat se, jaké se dá v cizině sehnat bydlení?

17.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 21.88 | Přečteno: 865 | Diskuse

Kateřina Karolová

Já Doktorin - dopis číslo 15

Dětské, Kojenecké, a Novorozenecké oddělení, Porodní sál, Pohotovostní ambulance. K zajištění chodu je potřeba 8 doktorů. My jsme jen 4. A z toho je jeden po 24-hodinové službě. Nebojíte se jít k doktorovi? To byste měli...

16.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 25.50 | Přečteno: 1049 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Mé oči viděly spasení

„Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“ (Lukáš 2,29-32)

19.1.2018 v 21:35 | Karma článku: 9.09 | Přečteno: 108 | Diskuse

Helena Skočová

Nuda? Nehrozí! Aneb - kojenec na střední

Nuda s dětmi opravdu nehrozí. Navíc stále více chápu to známé rčení: Malé děti – malé starosti, velké děti – velké starosti. S tím, jak mi ty moje ratolesti rostou, tomu rozumím čím dál tím víc.

19.1.2018 v 9:25 | Karma článku: 12.80 | Přečteno: 460 | Diskuse

Kateřina Karolová

Já, Doktorin - dopis číslo 18

Pod tlakem stresu se můžete zachovat tak, jak byste do sebe nikdy neřekli. V cizině k tomu máte skvělé příležitosti.

19.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 20.67 | Přečteno: 496 | Diskuse

Marie Novotná

Obstát v testu? No problem ....

„Tak co? Který z těch čtyř? Kterého by sis vybrala? Který se ti líbí?“ Vysypal na mě manžel otázky přes druhý konec stolu a už ke mně otáčel notebook, abych mohla vynést ortel.

19.1.2018 v 7:09 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 400 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Splněná mise

A takto chválil Boha: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení...“ (Lukáš 2,28-30)

18.1.2018 v 21:35 | Karma článku: 13.46 | Přečteno: 163 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 24.22 Průměrná čtenost 1218

Jsem dětská lékařka. V roce 2011, po třech letech praxe v české nemocnici, zklamaná situací v českém zdravotnictví, jsem po akci "Děkujeme, odcházíme" kývla na nabídku pracovního místa v Německu. Blog je seskládán z dopisů, které jsem zasílala rodině a známým. A definuje ho tohle:

Žít v cizině není synonymem bohatství, dobrého života a skvělé práce. Žít v cizině znamená boj, tvrdou dřinu, obětování, samotu a odvahu. Být ponížen, opovrhnut, oklamán či dokonce zneužit. Je také synonymem vzdání se mnoha věcí a obětování se kvůli jiným pro lepší život…

Tato slova jsou určena pro ty, kteří nikdy neopustili svou zem a odváží se kritizovat nás všechny, kteří jsme s odvahou i strachem opustili pohodlí našich domovů, abychom hledali nové možnosti a lepší budoucnost…(zdroj: facebook, z veřejného profilu Život je boj)

Taky jsem máma. Vyrostla jsem v paneláku, ale vzala si za muže chlapa s duší vesnickou. Žijem spolu od roku 2015 na valašských pasekách, kde trávím veškerý čas s našimi třemi malými dětmi. Kdysi jsem studovala medicínu v Praze, tančila akrobatický rokenrol, pracovala jako doktorin. Teď jsem na dovolené. Té mateřské. Na samotě u lesa. To snad mluví za vše...





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.