Méně je opravdu někdy více - jenže... tohle není jen otázka rodičů, prarodičů či jiných pěstounů. Mnohem více to vnímám jako celkový stav společnosti, která se vlastně sama podbízí. Jeden příklad za všechny - mám dobré vazby na skupinu papírových modelářů, kteří s lítostí konstatují, že nebudou mít následovníky. Proč? Protože papírový model se musí a) vystřihnout, b) připravit ke slepení a c) slepit. A ono to, podívejme se, nejde za pět minut. Takže dítka raději koukají na připitomělé youtuberské nesmysly, protože by musely něco dokázat (a že to stojí za to, se můžete přesvědčit na http://www.papirovaarcheologie.cz). Mám neodbytný pocit, že hromaděním věcí si tak trochu děláme alibi sobě samým - nemáme opravdu jenom čas nebo už ani chuť dát dětem opravdu méně, ale vlastně více?

Přesně tak-je jednodužší nechat dítě s mobilem či u televize, než mu vymýšlet kreativní program. Na druhou stranu-ty programy, aplikace a pořady dnes dokáží opravdu edukovat-i když to na první pohled vypadá, že děti jen čučí na obrazovku, tak se vlastně vzdělávají. V tom je také velký posun. Sama jse mžasla, jaké možnosti her se nabízí už pro velmi malé děti. Skládají obrázky podle barev, velikostí, učí se při tom nevědomky anglicky...Úplně bych to nezavrhovala. Je třeba najít rozumný střed-umožnit jim prozkoumat technologie a zároveň ukázat, jak se dá kouzlit s papírem. VámA děkuji za odkaz

souhlas, Kačenko. Jak mi nedávno řekly moje dospělé děti, dnes vidí, že to, že neměly, na co si ukázaly (v tu pomíjivou chvíli, kdy nabyly dojmu, že bez toho nemohou žít) mj i díky tomu, že jsem je roky vychovávala sama, z nich učinilo lepší, samostatnější a pracovitější lidi.

Ano Dášo, tak to je.

Říkávalo se "méně znamená více "

Taková je pravda ,,, skvěle napsané děkujeme

Moc dík, pěkné zamyšlení, jen těžko uskutečnitelné dnes. Jak zařídit, aby si děti nepřipadaly s méně dárky vedle svých spolužáků méněcenné? Vidím to už ve školkách, pak ve školách. Porovnávají se mobily, tablety, oblečení atd. atd. Je to těžké. Zdravím.

Ano, to je.

Výborné!

Děkuji

Skvělý článek, karma jak "mlatevňa" (slovo z moravskoslováckého nářečí, kde jsem vyrůstal, dnes asi už nepoužívané?). Vaše aktivity ve Vašem mládí, jak je popisujete, jsou skoro jako "přes kopírák" těch mých, akorát že já sem byl klučík a něco se od těch holčičích lišilo. Taky si vzpomínám, jak se na vánoce roku 1948 či 49 (na rok už se přesně nevzpomínám) otci podařilo nějakých zázrakem sehnat jeden pomeranč. Na Štědrý Večer nás děcka podaroval každého jenom jedním klínkem ,aby ten pomeranč vydržel přes vánoce, a jak sme z toho kousku pomeranče byli neskutečně šťastní a v důsledku toho si alespoň přes vánoce dali pohov s naším věčným sourozeneckým pošťuchováním. Dobře jste napsala, že nynější děti neodsuzujete, kdybychom my měli mobily, počítače, elektronické hry, tak bychom se asi chovali zrovna tak, jako ty dnešní děti.

Děkuji velmi za reakci, pomeranč ve mě vyvolal vzpomínku. Hezké. Zdravím:)

Moc pěkné.

Moc hezký článek! Děkuji za něj. Mám pětiletou vnučku (bohužel jen jednu), ale párkrát jsem řešil dilema darů a dárků. Nakonec to máme jinak. Než kupovat nějaké krámycojichmádomadost, sedáme co chvíli na vlak a frčíme na výlety. Pro ni to bývá proti autu zážitek na který se těší . Zda to v budoucnu ve svych vzpomínkách ocení? Kdo ví, ale teď se jí to výletování líbí. A já jako děda jsem z ní samozřejmě hotovej, takže za výlet s ní dám i poslední kačku.

Je Vám ke cti, že se vnučce věnujete.

Spousta dědečkú a babiček je sebestředných a vnoučatům se nevěnuje. A to přesto, že jim s dětmi jejich rodiče pomáhali.

A nebojte se, vnučka to ocení, za to Vám ručím.

Mluvíš mi z duše, Katko. V dnešním světě je nadbytek možností, takže člověk neví, z čeho si má vybrat dřív. To je dost frustrující.

U nás doma jsme se snažili, aby se naše děti radovaly i z maličkostí, snad se to podařilo. Nikdy nedostávaly žádné mega dary, ale nedostatkem určitě netrpí. Když jsem se dcer (dnes už osmnáctiletých) ptala, jestli chtějí k Vánocům chytrý telefon (doteď mají ten obyčejný tlačítkový), řekly, že ani ne, a objednaly si biorozložitelný hrnek na kafe.

Katko, díky za Tvé krásné články a měj se Ty i Tvoje rodina moc fajn.

Pavlo, děkuju:) Je fajn vědět, že i jinde to funguje obdobně a že mají lidé stejný názor. Díky