Karolíno, já vás virtuálně miluju! Teda hlavně ty vaše články

Nevim, netusim, nemam zkusenosti. Na koupaliste, teda na cerstve vybudovane plaveckej stadion v Podoli chodil s potomkama rok a pul od sebe vylucne jejich deda.

Ja s manzelkou s nimi chodili na Hrncirak, Olsinak, Seberak, Komarov ci Cernej Rybnik, obcas jsme jezdili i do Cercan na Sazavu a vzdy to bylo v pohode.

jedine drama jsem zazil ve Stare Huti, kde neter nervovala cele okoli diky jejim potomkum.

Ono to určitě může probíhat i pohdově, ale pokud potomka zachvátí blbá nálada, nepomůže nic:)

chodili jsme celé léto s dvěmi dcerami, ve vodě byly furt.

A dalo se to v klidu přežít, žádná dramata

Ono možná s manželem by to probíhalo jinak. Přece jen, u mě mé nejmladší cítí mléko, a nehodlá se ho vzdát. Na koupališti se cítil obzvláště ohrožen. Asi to příště vyzkoušíme beze mě:)))

Katko, zažívala jsem se dvěma+ další 2-4 jsem hlídávala sousedkám. Dodnes netuším, jak jsem na to tehdy brala energii a odvahu. Pak jsem měla období, kdy jsem i oči zavřela či do knihy se pohroužila, to když ty starší dospěly. Teď si užívám jen toho jednoho a pravda, povětšinou provádím výchovu ve smečce (2 psi a 3 kočky). Takže vydrž, bude líp a budeš s láskou vzpomínat, jak jsi vše kdysi měla v režii. Ale zase si budeš užívat všeho okolo.

Tak tolik dětí pohromadě,to už je příměstský tábor:))) Kolobouk dolůpa a

Parádní blog.

Ale, Kateřino, opět budu vizionář. Představte si situaci, že za pár let budete někde (třeba i na koupáku) a náhle se ozve dětský řev a pláč. Vymrštíte se ..... a pak se v klidu posadíte. Protože ten řev, to není VAŠE dítě, ten pláč, to není VAŠE dítě, VAŠE dítě v klidu na dece čte nějaký rodokaps, to starší ucucává desítku za zídkou či poprvé šlukuje Spartu. Ta úleva.. dodnes to zažívám a na matky, snažící se pacifikovat svůj klakson pohlížím toliko soucitně.

To je přesný

Kačko,za několik let budou chodit na koupák s kámošema a Ty si hodíš nohy na stůl a pod slunečníkem budeš pít v KLIDU kávu s číst si.:-)

Vaše blogy ve mně spolehlivě vyvolávají vzpomínky. Tentokrát, jak nořím dítě, za jeho řevu, do vody bazénu. Už si nevzpomínám kde to bylo, ale ten řev byl nezapomenutelný.

Krásný den vám i vašim milým, Kateřino.

Já ten řev nedala...tak už jsem jí radši nechala,ať si leze v trávě:-))

Tušila jsem že to nebude ten pravý ráj

To ještě dloho ne...

Ani nevíš,jak s Tebou soucítím. Koupaliště v Nýrsku,roční dcera- Rak,která odmítala do brouzdaliste,ještě nechodila,takže stále lezla po okolí v trávníku. Pětiletá,kterou jsem nespustila z očí,ačkoliv byla jen v brouzdalisti,do většího jsem jí odmítla pustit,protože jsem za ní nemohla...byla jsem tam sama,bez jejich otce. Navíc dávat pozor na vosy a včely,a neustále napájet vodou a nasazovat klobouček,který si neustále strhávala. Vydržela jsem to 2 hodiny a už NIKDY pak s nimi nešla sama na koupaliště.

a ještě je honit a za běhu natírat opalovacím krémem...

Tak proto nesnáším horko, když jsem se narodila v prosinci!

ha,další taková!