...a stejně jsou to ty nejkouzelnější děti pod sluncem...

Jste obdivuhodna zena. Na to, a jeste to dokumentovat bych nervy nemel. A to se povazuju za mnohem klidnejsiho nez kdyz byly nase deti v tomto veku.

Děkuji:) Ale řekla bych, že takhle to vypadá u naprosté většiny žen na mateřské. Jen jim dá práci to správně popsat, aby to ti, co mateřskou nezažili, dostatečně pochopili. Vaše žena to jistě měla podobné. Vám, že nad tím přemýšlíte:)

Drobný mužský pohled na věc...já bych tedy ukusovat panáčkům ručičky a nožičky zcela zásadně odmítl. Vždyť je to výchova téměř k lidožroutství

A to je taky pravda

Katko, na to budete jednou vzpomínat

Už se nemůžu dočkat:)))

Jéééé, tyhle mateřské slasti :-))).

Tomášek jí asi jen 4 jídla. Rohlík se sunkou,sýrem nikdy,buď samotný rohlík,nebo samotnou šunku.

Pěkný blog

U nás se taktéž dodržuje dělená strava. Buď jen maso, nebo jen suchá rýže. Těstovinky bez ničeho...Už to neřeším....Dík a pa:)

To přímo vyžaduje blog s názvem "Nechte si se mnou zajít chuť na... buřta".

Krásné!!!

A je to úplně všude úplně to samé.

A co teprve, když děti poprvé najdou cestu do kuchyně (nebo je tam musíte rychle uklidit aby nedošlo k horšímu) a zjistí, že tam je spousta skvělých věcí k vysypání a hraní. Dodnes děkuju osudu, že se jim k té mouce tehdy nepovedlo otevřít sardinky (tímto děkuju výrobcům sardinek za sofistikované otevírání konzervy a slibuju, že nikdy nenapíšu blog "Nechte si se mnou zajít chuť na ... sardinky").

Vám Kateřino

Tu příhodu s moukou znám. Teda přímo z naší kuchyně. Já byla tehdy ráda, že měli v ruce jen lžíci a ne takovou lopatku, kterou se mouka nabírá ve velkých porcích. Tenkrát jsem si to i vyfotila,ale kdoví, kde teď fotka je:)Děkuji za příspěvek a zdravím

Perfektní, mám pocit, že popisujete přesně to, co se děje u nás. S odhodláním zodpovědné matky se vrhám do pečení buchet. Děti mají rády sladké, tak přece musím udělat domácí, aspoň vím, co v tom je, že....Jedno buchtu rozdrobí po celé podlaze, druhé řve, jen mu ji dám na talířek, tak se utěšuju, že aspoň muž bude mít radost, když já lepek nemůžu...Když mu večer (zpocená až pod zády) vítězoslavně nesu domácí buchtu jako svátost, dorazí mě slovy: "že se s tím děláš, vždyť mě bude pálit žáha"

To mám velkou radost, utrpení se sdílí moc dobře,to my matky známe:)))Já už buchtu nepekla,ani nepamatuju. Přesně z těch důvodů,co píšete Vy. U nás končívala u slepic. Utěšovala jsem se, že se alespoň přetransformuje na vajíčko...

Jako vždy... DOKONALE VÝSTIŽNÉ :-D

Ale maně si vybavuju, že vaření nebylo tak hrozné. Teď dostávám osypky i při mazání chleba

Úplně jsem to s vámi prožívala... Ty talířky s krásně a vtipně upravenými jistě ve vašich dětech zanechají estetické vychování. Bylo to skvělé čtení, chvílemi napínavé!

Děkuji:) Napínavé-možná myslíte to, jak Filip visí z jídelní židličky hlavou dolů. Nebojte, už to odzkoušel tolikrát, že vím naprosto jasně, že se nezřítí, i kdyby se o to snažil.