Možná měla jen špatný den...

Jsem zvědavá na další díl...

Mam otazku: Vy jste nemusela v Nemecku obhajovat v nemcine? To ve Svycarsku nasi lekai museli, ostatne v Kanade a Australii take. V Kanade i zdravotni sestry.Takze jste mohla hned pracovat.....

Ano, samozřejmě musíme. k získání pracovního místa jsem musela mít aprobaci, něco jako pracovní povolení, ale pro lékaře-s uznáním všech zkoušek, ověřením diplomu, atd. Součástí byla i zkouška z jazyka. Kopíruji odpověď, kterou jsem psala již jednomu diskutujícímu v jednom z minulých dopisů: Zkoušky jsou samozřejmě nezbytné i v Německu. Já měla jak Sprachdiplom z gymplu, tak povinný B2 z jazykového kurzu v Německu. Ten byl zaměřený přímo pro lékaře, pořádala ho agentura, která zaměstnání pro lékaře v Německu zprostředkovává. Kurs trval měsíc, a byl velice intenzivní. Denně 8-10hodin pod vedením mluvčího, který nás ke zkouškám připravoval. A podmínky ke splnění byly opravdu přísné, závěrečným testem jsme z patnáctičlenné skupiny prošli jen dva.Zbytek lidí tak nedostalo povolení, které je k získání pracovního místa naprosto nezbytné. Já na tom nebyla tak zle, jak to z dopisů vyznívá. Ale popisuju pocity, které má podle mě hodně lidí, kteří v cizině zažívají. Tu ztrátu sebevědomí, která je s tím spojená. Nejste schopní mluvit tak plynule, jak jste byli doposud zvyklí, vše opsiujete v jednoduchách větách a slovíčka z oboru se musíte postupně učit. Máte dojem, že nikdo nemůže pochopit, co se mu snažíte říct. Ale kdyby to tak opravdu bylo, nejspíš by mě na místo ani nepřijali. Tyhle dopisy by měli být povzbuzením pro každého,kdo si něco takového prožil, nebo zrovna prožívá. Že ty vnitřní pocity nedůvěry v sebe sama jsou naprosto normální.

Kačko báječné, nemůžu se dočkat pokračování

Uf...

jen mi naskočilo, jak nás, mladinké sestry, zkoušel při vizitách pan primář, to bylo ještě v Ostravě. Bála jsem se děsně. A to to bylo celé v češtině...

Je fajn, že o svých zkušenostech píšete bez příkras, "Děkujeme, odcházíme" nebylo přijímáno zrovna kladně...

A přitom jsem měla tehdy dojem, že je to podáno docela srozumitelně. Byla jsem tehdy z toho všeho hodně zklamaná...

Také si i vzpomínám na první vizity.Primář chtěl u každého diabetika vědět hodnoty glykemie,oční pozadí, bílkovinu v moči,pokud byla pozitivní tak proteinurii za 24 hodin,glykosurii za 24 hodin,hodnotu kreatininu a reflexy/ patelární a šlachy Achillovy/,a ty reflexy si pak i u pacienta ověřoval.A říkal: tys ten reflex nevyklepal ?

A k tomu se řešilo pochopitelně ještě základní onemocnění.Jelikož na interně je skoro každý pacient diabetik, nebyla to žádná sranda.Ještě dnes se mi o těch vizitách někdy zdá. Mladé kolegyně po vizitě brečely, stejně jako jeden poněkud labilnější kolega .U nás to byl běžný přechod z výzkumu do výroby, vy jste to měla těžší.

Karma

A přitom ta naše primářka byla ztělesněním dobra. Možná o to víc to pak od takového člověka zamrzí. No ale, do praxe výborné, ono je potřeba ,aby ti primáři svůj tým cepovali...