Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část první

6. 02. 2019 17:44:12
Nerada bych, aby to vyznělo tak, že mladé lidi plné ambicí odrazuju od toho, stát se doktorem. I já budu jednou pacientem, i já budu ty lékaře potřebovat. Nedává to smysl, měla bych budoucí kolegy podpořit. Ale radši je varuju.

Kdysi na lékařské fakultě k nám na přednášce promlouval jeden doktor. Prý jestli víme, na co jsme se to dali. Tím, že jsme si začli s medicínou. Jestli jsme si vědomi toho, co od nás společnost očekává, a jak nás ve skutečnosti část z nich, z pacientů, bude vnímat. Že nám to vysvětlí na konkrétním případu. Jeho kamaráda zavolali záchrankou k tonoucímu člověku. Laici se tam toho člověka pokoušeli už nějakou dobu resuscitovat. On prý přijel, doběhl ke břehu a pustil se do záchrany. Ten člověk byl prakticky mrtvý. Kamarád přiložil defibrilátor, když tu si uvědomil, že k němu nemá potřebný gel. Zůstal v sanitce. Rozhodl se neztrácet čas a přístroj použil bez něj. Tou úsporou času, tím neprodleným zásahem, tomu člověku zachránil život. Obrazně řečeno, převrhl Charónovi jeho loďku mířící do podsvětí a dotáhl neživého zpátky mezi smrtelníky. Způsobil mu ovšem popáleniny na hrudníku. To od toho defibrilátoru. Ten člověk to po čase posoudil jako vážnou újmu na zdraví, záchranáře zažaloval a soud mu dal za pravdu. Zdravotník svůj boj prohrál a byl odsouzen.

Nechme stranou úvahy o tom, jestli ten lékař pochybil, že disponoval nedostatečným vybavením, že nepostupoval lege artis. V tom příběhu je skryto něco jiného. Něco, co definuje temnou stránku lékařského povolání, tu, kterou člověk naplno pochopí až poté, co se toto poslání stane součástí jeho života.

Vstupem na medicínu pečetíte vlastní osud. Jste zdravotník, vaším úkolem je pomoci. Za každých okolností. Musíte si vědět rady, ne se jen domnívat. Ne se jen o něco pokusit. Zhodnotit a vyhodnotit, vždy bezchybně. Co na tom, že se může vyskytnout situace, kterou jste nikdy předtím nezažili, nikdo vám nikdy neukázal ani nevysvětlil, co dělat. Nebo že jste o ní snad jen kdysi před lety četli v jedné z mnoha knížek a od té doby na ní navršili spoustu jiných informací. Máte bílý plášť a diplom. Jste lékař. Pacienti očekávají, že víte. Víte všechno.

Tím, že absolvujete studium medicíny, se z vás stává všeobecný doktor, tedy lékař informovaný o všech oborech. Což ale neznamená, že disponujete znalostmi ze všech oborů. Tohle je vlastně jedna z prvních věcí, která by vás po úspěšném absolvování medicíny měla děsit. Čeká vás sice ještě několik let školení v oboru, pro který se rozhodnete, ale společnost vás bude doživotně vnímat jako někoho, kdo si stran zdraví ví rady za všech okolností. Nepřipouští se neznalost, musíte bezchybně zareagovat, protože jste doktor.

Sedíte v letadle, míříte na dovolenou. U jednoho z cestujících se vyskytnou zdravotní komplikace. Posádka organizuje pomoc a zjišťuje, není- li přítomen erudovaný odborník. Nemá cenu zapírat, vaší povinností je pomoci. Protože jste vystudovali medicínu. Všichni ostatní můžou zůstat sedět, jen se dívat, případně vše natáčet na mobil. Nikdo jim to nebude mít za zlé. Pokud připojí ruku k dílu a zapojí se do pomoci, budou v očích ostatních vnímáni kladně. Vykonali něco nad rámec svých povinností. Vás naopak čekají problémy, pokud svůj lékařský status zapřete. Důvody k tomu mít můžete ( jste unavení, samotným vám není dobře, usoudíte, že si nevíte rady a bojíte se to přiznat, nechce se vám zviditelňovat se, nebo se vám jednoduše nechce nijak angažovat), právo na to ale nemáte. Vy zkrátka musíte.

Jako nelékař jsem v tom měla jasno. Snad aby člověk, co by uměl pomoci, ale neudělá to, snad ať odevzdá lékařský titul. Vždyť přece poslání, Hippokrat a tak.

Jenže už v době, kdy jsem chodívala na gympl, v období, kdy ve mně myšlenka na medicínu zrála, jsem si rozčarováním z pocitů můžeš/ měla bys/musíš - prošla. Jezdívala jsem trolejbusem, každé ráno narvaným k prasknutí. Nasedala jsem jako první a vysedala jako poslední. Z konečné na konečnou, přes celé město. Trolejbus cestou nabíral pokaždé stejné lidi, po čase „známé tváře“. Když přistoupili důchodci, ohleduplně jim pár z nás uvolnilo místo. Ostatní „známé tváře“ si na to zvykly. Proč se zvedat, když jiní pustí sednout vždycky. Párkrát jsem zanechávala situaci plynout a pozorovala okolí, jestli změní svůj návyk. Nic, samozřejmě. A tak se z pocitu „chci a pomůžu ráda“ stalo „musím, i když se mi nechce“. A ten pocit vás po letech začne sžírat.

Skoro se bojíte si přiznat, jak jste se změnili. Už vůbec ne, říct to nahlas. Kam se podělo to dobro uvnitř, na které jste byli tak hrdí?

Já vám řeknu kam. Společnost ho spotřebovala.

Tady ten pocit vnitřního vyhoření, bez ohledu na pracovní podmínky a situaci ve zdravotnictví, ten vás, navzdory přesvědčení ve vlastní nevyčerpatelnou touhu pomáhat potřebným, ten vás zasáhne.

Protože vy jste takoví nikdy nebyli. Vy jste do té medicíny vstupovali plní odhodlání a chuti. Chuti pomáhat a dělat to nejlíp, jak jste schopní. Dokonce na vlastní úkor.

A pak přijde prohrané soudní jednání. Místo vděku, že jste zachránili lidský život. A svůj tím pošpinili. Může se tomu lékaři někdo divit, když už medicínu nebude mít rád?

Prý je doktorů málo, ale věřte tomu, když jiní tvrdí, že dle statistik jich máme dost. Peněz vydělávají, že by se měli stydět. Ať společnosti splatí, co do nich vložila. A vůbec, ať si táhnou, takové tu nepotřebujem.

Krize ve zdravotnictví kumuluje leta, ovšem zdá se, jakoby ne a ne dosáhnout vrcholu, který by potvrdil závažnost celého stavu. Vypadá to s takovou, jako plané řeči. Ale věřte mi, systém už se pár let nachází za bodem, kdy byla ještě šance ho zresuscitovat.

Plujeme na Titaniku. Srážku s ledovcem už máme za sebou. Co bude následovat, víme. Doktoři , co v nemocnicích aktuálně pracují, mi tak trochu připomínají legendární orchestr, který hrdě hraje, navzdory nezvratnému osudu, oddán svému poslání, vstříc vlastní záhubě, do posledního dechu. Hudebníci z Titaniku jsou vzpomínáni s úctou.

Obávám se, že lékaři se jí nedočkají.

Autor: Kateřina Karolová | středa 6.2.2019 17:44 | karma článku: 46.80 | přečteno: 26284x

Další články blogera

Kateřina Karolová

Wellness pobyt v hotelu? Ne. Děsivá exkurze do jiného století.

Přála jsem si odpočinek na pár dní, dámský relax s mou sestrou. Vytouženou pauzu od pracovní a rodičovské role. Wellness, masáž a dobré jídlo. A tak jsem zapátrala, načež mi do oka padnul hotel s názvem Harmonie.

27.10.2023 v 8:00 | Karma článku: 45.08 | Přečteno: 16089 | Diskuse

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část desátá (Pohotová pohodová pohotovost)

Milí budoucí lékaři, naděje naše. Chtěla bych vás seznámit se zákulisím pohotovosti. Jestli se nemůžete dočkat lékařské profese, bylo by fér vědět, čemu se chystáte upsat duši.

3.10.2021 v 21:51 | Karma článku: 42.54 | Přečteno: 8597 | Diskuse

Kateřina Karolová

Taky jste si přála malou princeznu a lítaj vám doma Páni kluci?

Nedávno jsem potkala holčičku jak z katalogu. Zapletené culíky, nehtíky na růžovo, opodál její těhotná maminka. Ptám se: „Co to bude?“ Prý zase holka, že si to tak s manželem naplánovali. To já taky. A mám tři kluky.

22.9.2021 v 7:30 | Karma článku: 40.60 | Přečteno: 3923 | Diskuse

Kateřina Karolová

Rodinná idyla za dob pandemie? S mými dětmi - leda ve snu.

Tak se prý blíží čtvrtá vlna. Vypadá to,že zavřou školy, školky, všechno. Teda až po volbách, jasný. Budem opět všichni pospolu.Při vzpomínce na letošní jaro hledám číslo do Bohnic. Ani Chocholouškovi bych mé tři školkáče nepřála.

9.9.2021 v 13:39 | Karma článku: 42.71 | Přečteno: 6867 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 27.33 | Přečteno: 509 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 523 | Diskuse
Počet článků 62 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 10636

Lékařka a spisovatelka. Pracovala jako pediatrička v Baťově nemocnici ve Zlíně a následně na klinice v Německu. Nyní pečuje o malé pacienty v dětské léčebně v Luhačovicích. Spolupracuje s firmou HiPP, pro kterou píše články a brožury. V podcastech „Baby talk“ sdílí své zkušenosti s posluchači coby pediatrička a maminka v jednom. Narodila se jako jednovaječné dvojče a vdala se za muže, který má taktéž svou identickou kopii. Během tří let se jim postupně narodili tři synové. V roce 2018 byla čtenáři ONA Dnes zvolena Ženou roku. Dříve psala blogy, za které obdržela i několik ocenění, série nazvaná Já, doktorin vyšla knižně. Nyní se věnuje psaní beletrie, a to románů s thrillerovým nádechem (Zítřek ti nikdo neslíbil, Odbočka v lesích, Jiné místo)

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...