Mateřství a pohodové Vánoce? Fikce z reklam.

Zahlídla jsem tuhle jednu reklamu v televizi. Vůbec teda nevím na co, je možné, že se mi ve výsledku i smíchalo víc reklam dohromady, ale jde o to, co ve mně ty krátké scény zanechaly.

Každý rok to začíná dřív. Ten prodej ozdob na stromeček, figurkové kolekce v akci a poutače s tipy na dárky. Řekla bych, že je to rok od roku horší. To s tou propagací vánočních svátků. Abyste tomu rozuměli, ta propagace je vlastně lepší a lepší, ale o to je to horší, chápete?

Matky v těch reklamách mívají v tom předvánočním shonu napilno v kuchyni. Zástěra jim při tom visí ležérně za jedno ramínko, pramen vlasů, co utekl ze spony, se elegantně vlní, ve zcela přirozené kráse. Matka se při válení těsta srdečně směje na děti motající se okolo, v přátelské hře se všichni zasypávají moukou a dojatě vykrajují srdéčka z těsta.

Matka taky zkušenými pohyby připravuje tradiční punč s pomeranči a karamelový puding. Druhou rukou vytahuje z obří trouby pětikilového krocana a za aplausu zbytku patnáctičlenné rodiny ho elegantně servíruje na dokonale prostřený stůl.

Pak ve velké večerní zasedá k jídlu spolu s ostatními a ústy obtaženými rudou rtěnkou ochutnává šťavnatý kousek ryby. Smažila totiž samozřejmě i toho kapra, to se rozumí.

Spolu s manželem pak v lehkém objetí, se sklenkou sektu mezi prsty, sledují přirozenou symfonii okolo.

Děti se ve zpomaleném záběru radostně sbíhají k dárkům. Je jedno, jak jsou staré, a že předtím večeřely. Samy. Jejich oblečení je vyžehlené a čisté, sladěné do posledního detailu. Mají dobrou náladu, nehádají se, nevztekají, jsou krásné a šťastné. Stejně jako všichni okolo. Protože jsou Vánoce.

A teď vám řeknu, jak to probíhá u nás.

Jakmile se v obchodech začnou objevovat regály s vánočními ozdobami, zaregistruju jakýsi vnitřní neklid stravující mě až do osudného vánočního večera. Loni jsem na sebe ještě byla hrdá, to když jsem ozdoby ze stromku roztřídila do krabic, vše popsala a uložila na půdu. Jenže letos, skoro to vypadá, že když nepůjdu s dobou a nevyvážím výzdobu do trendy tónů pro tento rok, tak že svou rodinu ochudím o něco mimořádného.

Záhy si uvědomím, že jsem vlastně chtěla s dětmi ve volných chvílích, v předstihu, vyrobit ozdoby domácí. Být hrdá a spokojená a dokonalá. Marně následně přemýšlím, jaké volné chvíle ve společnosti mých dětí jsem v těch představách měla asi na mysli.

Ve výsledku se spokojím s těmi ozdobami z loňska (předloňska, před-předloňska). Ale výčitky, tam mezi těmi regály, ty tedy mám, o tom žádná.

Taky si díky těm reklamám uvědomím, že to u nás na Vánoce moc nesvítí. Źádná reprezentativní venkovní nádhera, která by vítala bujaré hosty od prvních krůčků k našemu domu. Žádná důmyslná světýlka na samospoušť.  Ba ani romantická hra se svíčkami v lucernách. Jen jeden řetěz na okně. A to při jeho vybalování z krabice každoročně trnu, jestli vůbec svítí.

Nechápu, kde na to ty matky v reklamách berou čas. Ale vypadá to, jako úplná samozřejmost, vždyť i ty obchody jsou toho plné. A tak mě to zas a znovu přinutí zpomalit mezi nabídkou akcí a zamyslet se nad  tím, jak se přiblížit té atmosféře z reklam. S nákupem čekávám  na nějakou bezva akci.  Žádná mi ale nepřipadá dostatečně bezva.  Matky z reklam bezpochyby přirozeně rozumí pojmům jako teplá bílá, svítivost či příkon ve Wattech. Taky ví, kolik metrů světel je dobré pořídit na průměrný vánoční stromek, či jejich venkovní terasu a znají zpaměti vzdálenost od okna k nejbližší zásuvce. Tedy tuší, kolik tak přívodného kabelu by se hodilo. Já ne. Já nad tím nejsem schopná uvažovat, blíží se Vánoce, chápete?

Mezi regály v obchodech bývám v letu. Ne jak ty matky z reklam, které v lehkém náklonu hlavy zkoumají etikety. Já počítám děti, metry kabelu a Watty, a pak taky gramáž kolekcí. Přemýšlím, jestli ty duté figurky vážně kupovat, když je rok co rok okolo Velikonoc hromadně rozpouštím ve vodní lázni na domácí fondue, a to jen proto, aby se nějak využily.

Děsí mě matky (a nemusí být ani z reklam), které ležérně mezi řečí trousí, kolik druhů cukroví se chystají péct, případně, kolik už jich napekly, aby do svátků stihly změknout (ztvrdnout) v ideální konzistenci.

Hry s dětmi v kuchyni mám na těch vlastních pečlivě ozkoušeny. A to i za relativně poklidné mimovánoční atmosféry. Určitě existují rodiče, které si chvíle vaření s dětmi užívají. Já mezi ně nepatřím. Možná mě to teprve čeká, ale zatím nemůže být o nějaké symbióze u válení těsta řeč. Mé děti si foukají mouku do očí a hází s těstem o zeď. Nikdo z nás při tom nevypadá jako v té reklamě, to mi teda věřte. Přemýšlela jsem, jestli třeba děti špatně nevedu, málo nemotivuju, nebo jen neumím vychovat.  Znamená vůbec to, že je nezvládám v kuchyni, že jsem špatný rodič? To, že některé děti způsobně válí těsto a jiné v něm vidí prima munici, přece nevypovídá o míře vychovanosti.  Vychované dítě dokáže být trpělivé, umí se rozdělit, nebo si třeba váží ostatních. Ne, jestli umí vykrojit něco z těsta.

Slavnostní večeře u nás probíhá jako každá jiná v roce.  Rozhodně nezasedám ke stolu se všemi ostatními. Často nezasedám vůbec. Dojídám v mezičase svou vystydlou porci, nebo zbytky po dětech. Ani to šampáňo si kvůli kojení nedopřeju. Stejně jako ostatní matky z mého okolí. Proč ty ženy z televize tohle neřeší?

S iluzí reklam máme u nás doma společné snad jen ty chvíle u dárků. Kromě toho dokonalého oblečení na dětech, samozřejmě. A s tou prima náladou všech zúčastněných. To taky nebývá úplná  jistotka.

Představuju si často, jak by bylo báječné být mužem. Nebo tou ženou z reklamy. Nechat se pohltit tou bezchybnou vánoční atmosférou a užít si jí. Dříme to ve mně a já se navzdory každoroční zkušenosti ujišťuju, že to tentokrát bude jiné.

Pak začnou v televizi dávat ty reklamy a mě dojde, že ne. Že už dlouho předtím budu díky té mediální masáži pod tlakem, a v touze přiblížit se té dokonalosti, se nechám naprosto zbytečně semlít.

Tuhle jsem dětem k snídani vytvořila z jídla obrázek. Potřebovala jsem do nich dostat jen trochu banánu, nic jiného v tom nehledejte. Děti ale mé záchvaty kreativní dokonalosti ignorují. Když jsem večer, při pohledu na ten talíř, smutně přemýšlela, co s netknutým jídlem udělat, přišlo mi, že dost výstižně zachycuje podstatu toho všeho.

Tak tedy na letošní Vánoce.