S dítětem na koupaliště? S jedním klidně.

S narůstajícím počtem vlastních dětí roste i míra vašeho sebevědomí. To, co vám jako prvorodičce přišlo náročné, považujete jako matka od vícero dětí za naprostou banalitu. Řekla bych skoro, že vám to přijde pod vaši úroveň.

Narodila jsem se ve znamení lva. Hvězdy mi tím do vínku nadělily potřebu letních teplot a můj organismus tomu po celý život dává za pravdu. Vyzbrojil mě na to speciálně mizernou mikrocirkulací, to proto, abych si snad nedovolila usínat bez teplých ponožek, a to i během vlahých letních nocí. Vše pod dvacet stupňů považuje mé tělo za Sibiř a taju až při hodnotách blížících se třicítce.

Po prvním porodu se mé lví potřeby nehodlaly jen tak lehce vzdát. S naším Matějem jsem při prvním náznaku tropů vyrazila k vodě, létu vstříc, ovšem prozření nastalo už při samotném balení tašek. Víte, chystání věcí potřebných mimo domácí teritorium, mi dělávalo problém už v době, kdy jsem děti neměla. Dospěla jsem dokonce k tomu, vytvořit si několik seznamů a odškrtávat si je před tím, než odjedu pryč. Co nezapomenout, když cestuju (na kolej do Prahy, do Německa), když jedu dělat zdravotnici (na tábor, na školu v přírodě), nebo když vyrazím k bazénu. To bych trochu rozvedla. Pro představu mého starého já. Takže: plavky, ručník (tímto bezpochyby končí seznam většiny mužů). Mýdlo a šampon, ženy už vylezly z pralesa. Taky další ručník, nebudu se přece utírat do toho mokrého z bazénu. Dál tonikum a krém na obličej. A vatové tamponky, bez těch je totiž tonikum k ničemu. Základům společenské hygieny se nedá vyhnout. S tím souvisí deodorant. Hřeben. Lak na vlasy. Vejde se, hodí se. Řasenka taky. Co dál. Brýle proti slunci, opalovací krém, klobouk, boty do sprchy. Plavací brýle a čepici, to aby mě to poflakování u vody dohnalo k nějakému zodpovědnému plaveckému stylu pro udržení linie. Ale hlavně, hlavně nezapomenout deku, knížku, jídlo a pití. Jedu přece relaxovat…

Což se dá i s tím dítětem, myslela jsem si tehdy po tom prvním porodu. Prozřením, o kterém jsem se zmínila, bylo to, že jsem během balení věcí pro mimino dospěla k závěru, že stran balení mých věcí se nejspíš spokojím s mužským seznamem. Neplánovaně jsem ho vytunila. Pro sebe jsem si nesbalila nic, což mi došlo až cestou k autu, a tak jsem se vrátila alespoň pro ty plavky. Nad ručníkem jsem mávla rukou, použiju osušku po dítěti. Být matkou je skvělá příležitost k tomu, naučit se slevovat ze svých nároků.

Letošní prázdniny trhaly tropické rekordy. A já jsem tu vysněnou Saharu po většinu času smutně pozorovala ze stínu. Mám tři děti, chápete. Mé mateřské pudy uzemnily veškeré mé dřívější touhy a já se tolerantně podřídila potřebám všech okolo. Místo toho, abych se slastně natáhla paprskům vstříc, poponášela jsem celé léto starostlivě deku s hračkama tam, kam slunce nedosvitlo. Místo toho, abych si vychutnávala horký vzduch v každém zákoutí našeho domu, svědomitě jsem každou místnost nad ránem hermeticky uzavřela, aby teplota ovzduší nevzrostla ani o jeden stupeň ochlazený během noci. Místo toho, abych každou volnou chvíli trávila volnožehem někde u vody, oddala jsem se nucenému pobytu se smečkou pod slunečníkem u domácího dětského bazénku. U toho, do kterého jsem si sama nanosila vodu a nakonec si do něj i sama lehla, aby se to celé nějak využilo. Mé děti se totiž narodily v chladných měsících, a tak je letní teploty ani trochu nevzrušují. Já se naopak nacházela v tak zoufalém absťáku, že jsem vzala za vděk i tou trochou vody, s pískem z dětské tatrovky na dně.

Tak. A teď si představte, před pár dny, hvězdy se nade mnou ustrnuly. Matěje s Jonášem si nečekaně odvezla teta a mě samotnou s Filipem zastihl telefonát mého taťky. Prý jede na koupaliště, i s mým bráchou, jestli se nechci přidat, že mi pomůžou s dětma. Při představě, že se dostanu mezi lidi, budu mít s sebou jen JEDNO dítě a k tomu DVA dospěláky na pomoc, mě samou euforií z nedočkavosti zachvátil třes rukou. V přesvědčení z nepochybně těžké pohody, která mě čeká, jsem si věci zabalila dokonce podle svého starého seznamu! Bože, možná si budu moct i lehnout na deku! Chápete to? Místo jedné knížky jsem si vzala hned dvě! 

Přijímám sázky na odhad průběhu celé akce. A nebojte se drsnějších tipů. Do bazénu jsem se vůbec nedostala? Ne, tak drsné to nebylo. Do bazénu jsem se dostala. Ovšem předcházelo tomu toto: příchod, dítě s blbou náladou v náručí. Pokusy o oddělení dítěte od mého těla za účelem roztáhnutí deky. Rezignace, ubikace za dopomoci všech ostatních, a poté hromadný odchod k dámským šatnám z důvodu marné snahy o separaci. Nadvláda dítěte, zajištěná pevným přisátím, úspěšně pokořena. Plavky oblečeny. Trauma z chvilkového přerušení kontaktu ovládá zbytek pobytu. Mé dítě odmítá vstoupit do brouzdaliště. Namáčím si plavky, abych si z celé akce přinesla domů alespoň nějaký zážitek. Vybalování vlhkých věcí z tašek by na mě mohlo dýchnout nostalgií, kterou jsem si tak slibovala. Po naprosto marných pokusech o kontakt dítěte s vodou probíhá návrat zpátky na deku. Odmítám dítěti vydat bradavky k dalšímu bezcílnému žmoulání, čímž u něj navozuji ještě blbější náladu než předtím.

Čas na to, pokrýt deku i okolí hračkami a dětským jídlem. Zlomový moment, dítě objevuje moje čokoládové sušenky určené ke krácení dlouhé cvhíle během čtení druhé knížky. Dítěti se rapidně mění výraz v obličeji.

Nastává moje chvíle. Mizím zadem, zatímco děda se strejdou využívají vysoké hladiny cukru v krvi mého dítěte a přesvědčivě ho zabavují. Jsem v bazénu. Pro začátek volím ležérní rozplavbové tempo. K ničemu dalšímu nedostanu příležitost. Na břehu stojí můj bratr, v náručí mé dítě zmítající se v křečích z řevu. Tím končí celá naše rodinná akce. Pokusy o zvrat jsou naprosto marné. Mlčky balím, dítě se ublíženě odmítá vzdálit.

Odchod, dítě s blbou náladou v náručí.

Řekla bych, že mi hvězdy chtěly dát najevo, že pýcha předchází pád. Že když mám jako matka od tří dětí na starosti dítě jen jedno, že to přesto nebude probíhat podle mých představ.  Že kralovat nebudu já. I když jsem se narodila jako lev. To jen abych na to příště myslela....