Znáte slavné letopočty? A víte, jak poskytnout první pomoc?

K čemu je lidstvu populace, která se od základní školy vzdělává v matematice, jazycích a dějinách, ale neumí zareagovat, když jde o záchranu lidského života?

Před pár dny se ke mně dostalo video sestříhané ze záběrů bezpečnostních kamer v jednom zahraničním supermarketu. Podařilo se zachytit velmi dramatický moment, kdy do obchodu vběhla žena s dítětem, které evidentně potřebovalo bezodkladnou první pomoc pro bezvědomí. U matky podle mě proběhla zvláštní forma psychického zhroucení, kdy, neschopná sama jakkoliv efektivně jednat, odešla pryč a nechala dítě na pospas cizím lidem. Situace citelně zasáhla i otce od dítěte, který přiběhl vzápětí. Sice se v prvních chvílích vyděšeně pokoušel dítě oživit, v čirém zoufalství ale bezmoc následně ochromila i jeho. Odkaz na celé video zde:

https://www.facebook.com/sdilejte.to/videos/1750335448604993/UzpfSTEwMDAwMTMwNDg1ODI0NDoxNzIyMDM4MDkxMTgzMDAz/

Reakce rodičů z videa je pro mnoho lidí nepochopitelná. Ale-těžko něco vyčítat, dokud si někdo něčím podobným sám neprojde. Pokud se jedná o život blízké osoby, je panická a zcela neefektivní reakce pochopitelná. Ve vypjatém, citově vybičovaném momentu, neuvažuje mozek racionálně. Vypne, od celé situace se jakoby odprostí, aby měl možnost jí vůbec nějak zpracovat. U každého to probíhá jinak, ve výsledku ale stejně-hůře, než jindy. Otec ve videu se chytal za hlavu, matka dělala to samé, jen o kousek dál a osamotě. Nejrozumněji se zachoval zcela cizí člověk. Mnohem líp prostě zachraňuje někdo, kdo k zachraňovanému nechová osobní city. Pánovi v tílku, který dítě nakonec rozdýchal, patří velký obdiv. Zvládl to skvěle. Ale-i když je video dojemné a emotivní, docela mnou otřáslo, že se z toho množství lidí našel jen ten jeden, co to vzal za správný konec.

Jsem lékařka, vidím to samozřejmě trochu zkresleně. Nevyžaduju od laiků profesionální pomoc, ale očekávám, že dospělý bude schopný jednat tak, jak předvedl pán ve videu. Situace, ve které jde o život, se stane bez varování. Postihne kohokoliv, kdekoliv. Ve vteřině se můžete stát někým, kdo potřebuje pomoc od ostatních. Považuju proto za naprostou samozřejmost, že se s výukou něčeho tak důležitého začne už od základní školy. Jeden pán mi v diskusi, kterou jsem na tohle téma vedla, odpověděl: „existuje předmět výchova ke zdraví, který je zařazen od 7. do 9. ročníku. Jeho součástí je první pomoc resp. vědomosti o fungování celého záchranného systému, mladší žáci najdou základy první pomoci v tematických plánech ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Součástí vzdělávání na ZŠ jsou pravidelné workshopy ČČK nebo záchranky, projektové vyučování zaměřené na poskytování první pomoci a chování člověka v mimořádných situacích. Děcko na základce ti nebude poskytovat první pomoc jak profík, je rádo, že alespoň ví telefonní číslo na záchranku apod. a popíše operátorce, co se děje - samozřejmě záleží na věku. Takže si ověr fakta, něž začneš argumentaci o tom, co se má na základce učit nebo ne...“

Odpověděla jsem mu, že mým oborem je dětské lékařství, do systému všeobecného základního vzdělávání nevidím a nerada bych někomu, kdo se v tom angažuje, křivdila. Ale, přijde mi, že znalosti veřejnosti ve vztahu k zásadám první pomoci jsou žalostné. Je výborné, jestli se stran tohohle něco zlepšilo, fandím všem, kteří to podporují. Učitelů a všech, co pracují ve školství, si velmi vážím. Ale vidím následky, které ukazují, že je něco špatně. Pokud se pořádají workshopy a projektové vyučování, proč jsou zaměřené na téma zdraví? Proč není tohle téma právoplatným vyučovacím předmětem? Ve kterém se zkouší a známkuje a tvrdě se v něm vyžadují výsledky? Proč plácat deváťáka po rameni, že umí zavolat záchranku? Není to trochu málo? Proč po něm nechtít, aby perfektně věděl, co udělat, když si na sebe jeho mladší bráška převrhne hrnek s horkým čajem? Když mu jeho vlastní dítě vypadne z náručí, nebo až bude řešit horečku? Když kolega v práci dostane epileptický záchvat? Zavolá se záchranka, super, ale než přijede? Jen se kouká a čeká? O tomhle já mluvím. Proč se téma "zdraví a první pomoc" dávno nevede jako jeden z hlavních vyučovacích předmětů? Proč se z něj nematuruje?

Každý puberťák si je schopný perfektně zjistit cokoliv ohledně svého iPhonu, ale když jde o život, tak to končí přivoláním záchranky? Mě osobně děsí představa, že budu takové generaci vydána na pospas, až budu sama pomoc potřebovat. Pustili jste si to video, o kterém jsem psala? Myslím, že mluví za vše...