Maminy v ZOO

Víte, dřív jsem si nedokázala představit, že budu moct někdy uprostřed pracovního týdne jen tak ráno vstát a jet si třeba do ZOO. Plánovala jsem si, že až budu na mateřské, že nebudu dělat nic jiného, než se takhle flákat.

Nemějte strach, karma už si mě našla. Ale hezky popořádku, pro ty, co žijí podobnými představami, jako tehdy já.

Mateřská je nádherné životní období. Každý nový den je jako stvořený pro to, objevovat s dítětem svět, rozvíjet jeho schopnosti i rozhled. Výlety za humna jsou k tomu jako dělané. Toť iluze. Teď si to pojďme probrat podrobněji.

Začnu vzpomínkou na dobu, kdy jsem byla krátce po svém prvním porodu. Premiérový výlet mimo domácí teritorium, k manželovo rodičům. Bydlí asi 2 km od nás. Jen oběd a kafe, nic víc. Měla jsem dojem, že to mám pod kontrolou. Dítě, autosedačka, látková plenka, pamperska, vlhčené ubrousky, krém na zadeček, dudlík. Teď kvízová otázka pro zkušené matky – co schází? Nebudu vás napínat.  Je to náhradní oblečení. Pro dítě. Ale hodilo by se i pro mě. Matěj nás po odříhnutí ohodil oba. Víte, já z toho tenkrát byla opravdu zničená – jaktože mi při balení k rodičům nedošlo, že budu potřebovat náhradní oblečení? Co jsem to za matku?

Po narození mého druhého dítěte jsem pochopila, že balení vyžaduje systém. Pokud se hodlám pár hodin flákat mimo domov, je nezbytné vzít si s sebou menší kufr. Vytvořila jsem si dokonce seznam, co nezapomenout, protože mě vyčerpávalo to při každém výletu ven vymýšlet. Seznam jsem vytiskla a vyvěsila v předsíni ke dveřím i pro manžela, ale ten ho s povysunutým obočím sjel pohledem jen jednou a podle mě ani nedočet.

Nechci manželovi křivdit, že by netušil, co balení s dětmi obnáší. Naopak, prokázal v této oblasti na běžné mužské pohlaví zcela nadstardantní schopnosti. Ovšem, když někam s dětmi vyrážíme spolu, jsem to já, kdo do poslední chvíle balí jednotlivé tašky. Po třetím porodu jsem seznam nutností pro přežití mimo dům lehce zredukovala. Jako matka od vícero dětí jsem se snažila to mít na háku. Už jsem přece vyrostla z té úzkostné prvorodičky do podstatně vyspělejší formy. Ale i tak je těch věcí pokaždé až až. A můžu vám zaručit, že to, co zapomenete, budete rozhodně potřebovat. Na rozdíl od toho, co potáhnete s sebou.

Vybavuju si, jak to probíhalo při našem minulém rodinném výletě. Radek už poutal děti do sedaček, zatímco já ještě obíhala místnosti a očima kontrolovala, kde jsme co zapomněli. Pití pro Filípka, čepici pro Jonáška.  Ještě opalovací krém pro děti a Matějovi knížku do auta. A toho plyšáka, co jsem slíbila Jonáškovi. Svítila jsem si mobilem pod pohovku. Hele, Filipův dudel, ten mi chyběl.  Pokud něco nemůžete najít, podívejte se pod pohovku. Radek už významně popojížděl autem tam a zpátky a vykláněl se z okýnka, co tam, proboha, dělám. Vyběhla jsem ven, plnou náruč věcí hodila do kufru a sarkasticky jsem poznamenala: „já jsem si ještě lakovala nehty“. A Radek na to: „no to si ze mě děláš srandu!...“ Chápete to?

I přes to všechno mají společné výlety s manželem jednu výhodu – nejste na ty své děti sama. Po všech akcích, které jste kdy s dětmi sama absolvovala, si konečně připadáte, jako na dovolené. Máte možnost se rozhlídnout dál, než za pobíhajícíma dětma. Počítáte sice neustále do tří, ale můžete těmihle počty zaúkolovat i někoho jiného. A když vám dojdou síly (dětem nikdy), převezme otěže další v pořadí.

A teď o tom, když jste na ty výlety sama. Protože to je ta pravá dovča. To poflakování, kterého jsem se tehdy, před mým prvním porodem, nemohla dočkat.

Mé představy byly formovány těmito výjevy: matky sedí nožku přes nožku v družném hovoru, popíjejí kafe a děti jim spí v kočárcích, nebo si samy hrají na průlezkách. Dost autentické foto se mi podařilo zachytit při výletu do ZOO. Já, má sestra a kamarádka. Tři maminy, šest dětí. Takže, toto je ta iluze pro všechny, kteří to nikdy neabsolvovali:

Teď trochu reality. Začneme tou idylkou pod stromy. Pokud už se dostanete k tomu, že držíte v ruce zmrzlinu, nejde o tu, kterou si z fotek představujete. Jedná se o rozmačkaný, rozteklý zbytek toho, co vyplivlo vaše dítě, protože už to nechce. Je to jeden z mála zdrojů vaší energie na několik následujíchc hodin, a tak tím samosebou vezmete za vděk. Jenže vaše dítě vám to dá sežrat. Teda nedá...

Děti se samy od sebe do těch kočárů nedostanou. Neoblečou se, nesbalí, o tom už jsem psala kousek výš, ale jen pro pořádek.

Ten okamžik, kdy sedí takhle pospolu, ten trvá sotva na tu jednu fotku. Jeden se chce nosit, druhý běhat, další zmrzlinu, jiný dělat a-a. Tomu spadla čepice, ten ztratil dudlík. Ten není namazaný opalovacím krémem. Pokud si potřebujete odskočit, musí vaše dítě někdo pohlídat. To samé se očekává od vás. Když už se zklidní vaše děti, začnou ty od sousedů. Solidárně pomáháte, tak to mezi maminami chodí. Na to, že si na výletě sednete a vypijete celé kafe na ex, na to zapomeňte.

Stojíte o nějakou pěknou skupinovou fotku. Aranžujete, motivujete, slibujete… Nakonec to vzdáte a fotíte, co je.

Snažíte se děti výchovně vzdělávat.

Dost vás ničí, že je to vůbec nezajímá. Cizí děti klidně, ale moje? Při mých dokonalých schopnostech? Nadšení u nich vyvolává něco zcela bokem – tu koš na odpadky, tu vstup na dámské wc.

S jídlem rezignujete. Vaše pracně připravené krabičky s nakrájenou okurkou se sice setkají s všeobecným nadšením, nakousané zbytky ale sbíráte ze země jen vy. Piškoty slaví větší úspěch. Navzdory vlastnímu přesvědčení povolíte smažák. Za tu pohodovou náladu to stojí. 

S dětmi nemůžete skrz ZOO jen tak procházet, jak to znáte ze svého minulého života. S dětmi jste v neustálém pohybu. Kontrolujete, zda nepřelézají či nepodbíhají ochranné ploty, neřítí se z můstků, nepadají do jezírek, nehážou jídlo zvířatům. Přidržujete je, aby nikam nespadly, nevběhly, neztratily se vám. Co vám mám vyprávět, není, jak matkám na mateřské.

Opakovaně se samy sebe ptáte, co vás vedlo se takhle dobrovolně zničit. Proč jste nezůstali všichni doma? Doma je krásně. Vyřízeně po návratu vybalujete tašky a sledujete děti, které neúnavně pokračují v pobíhání, tentokrát po domě. Nepřejete si nic jiného, než aby už to konečně všechno uslo.

A jak to usne, otevřete si mobil a koukáte na ty fotky.  A víte co? Přemýšlíte nad nima, kdy vyrazíte příště.