Mateřská na třetí

16. 05. 2018 8:00:00
Často se mě někdo ptá, jaké to je být doma na mateřské se třemi malými dětmi. Vždycky se tak nějak ledabyle nadechnu, jako bych nad tím potřebovala zapřemýšlet, a pak, po krátké odmlce, decentně poznamenám: "je to náročné...".

Ve skutečnosti ale v duchu tluču hlavou o parkety (my teda doma máme vinyl, ale parkety se mi líbí víc) a odmítám odpovědět.

Nikdy v životě jsem nezažila nic náročnějšího. Denně se dostávám do stavu, ve kterém vrávorám těsně na hranici psychického zhroucení. Párkrát jsem měla dokonce dojem, že už i proběhlo, ale nikdo, krom dětí, to neměl šanci zaznamenat.

Matějovi jsme nedávno popřáli ke třetím narozeninám. Chvíli na to oslavil náš Jonáš ty druhé. A je to pár dní, kdy nejmladší Filip zažil ty své první. Jsou si teď všichni hodně podobní. Podobně divocí. Až se ten nejmladší trochu vytáhne, budu mít dojem, že nám po domě běhají trojčata. Ale do tuhého jde už teď. Je to, jako když střelíte do hejna rarachů. Rozprchnou se všemi směry. Sledovat, co který z nich dělá a ke komu běžet první, to je to, co mě zaměstnává většinu hrací doby. Musím roztrojit svou pozornost. A nejen jí. Jako se v Harry Potterovi psalo o rozštěpení duše (pravda, v jiné souvislosti), i vy, matky od vícero dětí, se snažíte rozdělit své srdce spravedlivě na několik dílů. Mé děti jsou ve věku, kdy to citlivě vnímají, a tak se neustále dožadují pozornosti. Když utěším první, začne brečet druhé. Když je vystřídám, je spokojené jen to v náručí. Ostatní brečí. Jedno proto, že UŽ mě nemá, další proto, že mě JEŠTĚ nemá. Každý den poslouchám pláč svých dětí, ať se snažím sebevíc. Už jen tohle samo o sobě mě dovádí k šílenství.

Občas se při konverzaci na téma mateřství najde někdo, kdo poznamená, že mé děti se momentálně nacházejí v tom nejkrásnějším věku. Jestli si to uvědomuju a dostatečně si to užívám. Kdyby tak šel vrátit čas. Že postupně to s nimi bude jen a jen horší. Puberta a tak. Pokaždé ustrnu v půlce pohybu, navzdory tiku v levém oku souhlasně přikývnu a zděšeně polknu. Líp už bylo? Tluču hlavou o ty parkety a opakuju si: „užívej si to, nic lepšího už tě nečeká...!“

Řeknu vám, proč mezi mnou a matkami, jejichž děti už odrostly, vznikají tak diametrálně rozdílné pohledy na věc.

Zaprvé, ty vzpomínky na mé malé děti budu dolovat z paměti nad hromadou fotek a videí. Děti tam budou veselé a krásné. Nic na tom, že před a po zmáčknutí spouště ječely, odmlouvaly a doháněly mě k slzám (a hysterickým scénám). Fotíme se, usmíváme se, děti, vyletí ptáček, kokyno, cvak.

Zadruhé, tu nostalgii budu prožívat dokonale vyspaná. Sytý hladovému nevěří. I já, až děti odrostou, zapomenu na to, jak fyzicky bídně jsem se tehdy cítila. Budu se smíchem vyprávět, jak jsem vstávala 16x, 20x, 30x za noc. Jak jsem počítala, kolikrát se stihnu nadechnout, než se někdo z těch tří vzbudí. Bude to dávno a má tělesná schránka bude, předpokládám, alespoň v téhle oblasti dostatečně uspokojena.

Zatřetí budu mít lehkou nadváhu. Budu se omezovat v jídle (cvičit asi vůbec) a bude mě to děsně štvát. A budu vzpomínat na to, jak jsem tehdy bez jakékoliv námahy krásně hubla. Ten pocit trvalého hladu, ten se s plným břichem zapomíná docela rychle. Ne, že bych tuhle mateřskou dietu držela dobrovolně. Ale jednoho dne na té mateřské zjistíte, že si vlastní porci nenakládáte, že jste si zvykli dojídat plastovou lžičkou to, co zbude. Že ty nejlepší kousky čehokoliv natlačíte na sílu dětem a sami se spokojíte s odřezky. Budete jíst málo, někdy vůbec. Udělat si čas na vlastní kvalitní jídlo se pro vás stane výjimečným okamžikem. A pohyb? Kdy jindy v životě jste nuceni tolikrát denně běhat, shýbat se, přenášet, tlačit, chytat, zvedat, nebo jen chodit sem a tam. I v noci, samozřejmě...

Začtvrté budu zcela přirozeně v kontaktu s dospělými lidmi. Ti mě nechají dokončit myšlenku, často i celou větu. Ty tam budou dokolečka dokola se opakující holé věty, nesouvislá slova, řev a skřeky. To jsem tuhle ležela s angínou v posteli, manžel s dětma v kuchyni. A až tehdy, odstřižená na malý okamžik od mé denodenní reality, když jsem to celé vnímala jen jako zvukovou kulisu z dálky, mi došlo, co po celý den běžně poslouchám. Koukala jsem vytřeštěně do stropu a konsternovaně žasla, jaktože jsem se z toho už dávno nezbláznila. Jaktože už dávno neležím na psychiatrii? Moment. Já ležím na psychiatrii. Protože psychiatrická léčebna hadr.

Zapáté budu mít svůj osobní prostor sobecky jen dočista sama pro sebe. To mi takhle kamarádky tvrdí, že až děti povyrostou, bude mi líto, že mě nikdo nepotřebuje. Že budu sama. Snažím se si to představit. Ale nic než euforie mě při tom nezachvacuje. Nikdo mi nebude šlapadlem obrážet kotníky. Nebudu nikoho vláčet na nohavici, zatímco budu míchat kaši v hrnci. Nikdo mě nebude dloubat patou v obočí a loktem v podžebří v mojí posteli uprostřed noci. Mé děti se rozprostřou do celého domu a nebudou trávit veškerý čas právě a zrovna na tom metru čtverečním, na kterém stojím já.

Zašesté vezmu na vědomí manžela a budeme spolu komunikovat jako dva dospělí lidé. Po porodu našich dětí se z nás stala jakási forma spolubydlících. Přes den se moc nevidíme, večer si dle situace rozebíráme děti, abychom je postupně připravily ke spánku. A večer, večer usnem každý v jiném koutě domu spolu s těma dětma. Když už spolu přes den začnem mluvit, některé z dětí nás přeruší. Chce „a-a“, „du-du“, „pi-tí“, nebo jen naší pozornost. Tuhle Radek dokončil celou větu mým směrem. A víte, co mi řekl? Prej jestli jsem nenašla Jonáškův cumel. Toť rozhovor dvou dospěláků.

Jo, až budu na tohle období s dětma vzpomínat, dozajista mi všechno tohle bude připadat nostalgicky roztomilé. Momentálně je to ale tvrdá realita, chápete.

Víte ale co? I přes tohle všechno své děti samozřejmě miluju. Nadevšechno na světě. Jako každá máma. A proto si každý ten krásný okamžik snažím vtisknout, co nejhlouběji to jde.

To, jak pobíhají ve starých punčocháčích s pasem až v podpaží a je jim úplně jedno, jak vypadají.

Jak se ke mně choulí, když potřebují utěšit a soustředěně sledují, jak se fouká odřené koleno.

Jak jim čouhají nohy z ručníků, když je po koupání nesu ven.

Jak voní, když je natřu krémem.

Jak se budí uprostřed noci a spokojeně upadají do spánku, když zjistí, že tam jsem.

Tak proto.

Autor: Kateřina Karolová | středa 16.5.2018 8:00 | karma článku: 39.74 | přečteno: 4870x

Další články blogera

Kateřina Karolová

Wellness pobyt v hotelu? Ne. Děsivá exkurze do jiného století.

Přála jsem si odpočinek na pár dní, dámský relax s mou sestrou. Vytouženou pauzu od pracovní a rodičovské role. Wellness, masáž a dobré jídlo. A tak jsem zapátrala, načež mi do oka padnul hotel s názvem Harmonie.

27.10.2023 v 8:00 | Karma článku: 45.08 | Přečteno: 16088 | Diskuse

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část desátá (Pohotová pohodová pohotovost)

Milí budoucí lékaři, naděje naše. Chtěla bych vás seznámit se zákulisím pohotovosti. Jestli se nemůžete dočkat lékařské profese, bylo by fér vědět, čemu se chystáte upsat duši.

3.10.2021 v 21:51 | Karma článku: 42.54 | Přečteno: 8597 | Diskuse

Kateřina Karolová

Taky jste si přála malou princeznu a lítaj vám doma Páni kluci?

Nedávno jsem potkala holčičku jak z katalogu. Zapletené culíky, nehtíky na růžovo, opodál její těhotná maminka. Ptám se: „Co to bude?“ Prý zase holka, že si to tak s manželem naplánovali. To já taky. A mám tři kluky.

22.9.2021 v 7:30 | Karma článku: 40.60 | Přečteno: 3923 | Diskuse

Kateřina Karolová

Rodinná idyla za dob pandemie? S mými dětmi - leda ve snu.

Tak se prý blíží čtvrtá vlna. Vypadá to,že zavřou školy, školky, všechno. Teda až po volbách, jasný. Budem opět všichni pospolu.Při vzpomínce na letošní jaro hledám číslo do Bohnic. Ani Chocholouškovi bych mé tři školkáče nepřála.

9.9.2021 v 13:39 | Karma článku: 42.71 | Přečteno: 6867 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 12.33 | Přečteno: 201 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 1313 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.33 | Přečteno: 465 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse
Počet článků 62 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 10636

Lékařka a spisovatelka. Pracovala jako pediatrička v Baťově nemocnici ve Zlíně a následně na klinice v Německu. Nyní pečuje o malé pacienty v dětské léčebně v Luhačovicích. Spolupracuje s firmou HiPP, pro kterou píše články a brožury. V podcastech „Baby talk“ sdílí své zkušenosti s posluchači coby pediatrička a maminka v jednom. Narodila se jako jednovaječné dvojče a vdala se za muže, který má taktéž svou identickou kopii. Během tří let se jim postupně narodili tři synové. V roce 2018 byla čtenáři ONA Dnes zvolena Ženou roku. Dříve psala blogy, za které obdržela i několik ocenění, série nazvaná Já, doktorin vyšla knižně. Nyní se věnuje psaní beletrie, a to románů s thrillerovým nádechem (Zítřek ti nikdo neslíbil, Odbočka v lesích, Jiné místo)

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...