Já, Doktorin - dopis číslo 56
Rodiče Adriana souhlasili s pitvou. Ta je tady v Německu přípustná pouze pokud pozůstalí nejsou proti. V České republice je naopak vyšetřování příčiny smrti u dítěte do 15 let ze zákona povinná. Protože smrt dítěte je VŽDYCKY patologická. Ať už je příčina sebevíc zřejmá. Pitva musí domněnky potvrdit. Nebo vyvrátit.
Co objasní u Adriana se dozvíme možná až za několik měsíců. Jestli vůbec. Vzorky tkání se totiž složitě vyšetřují a podrobují se testům a zkouškám.
Mohl mít srdeční vadu. Ovšem nějakou abnormální, tedy takovou, která se neprojevuje šelestem (nikdo z nás ho u Adriana nikdy neslyšel) ani cyanosou (zmodráním kůže-ať už okolo úst, na končetinách, či generalizovaně), ani jinými známkami dekompenzace (poruchy srdečního rytmu, výkyvy tlaků, ztráty vědomí). Nic podobného jsme u Adriana ani jednou nepozorovali. Přesto-i když Mina EKG vyhodnotila jako fyziologické, nechala si ho nyní znovu přinést z archivu a podrobně ho zkoumala, jestli něco nepřehlédla. Jako pediatři umíme EKG hodnotit, řekla bych, v rámci možností. V mezích toho, z čeho jsme složili zkoušky na fakultě a s čím se setkáváme v běžné praxi. Nejsme kardiologové, pro něž je záznam srdeční křivky denním chlebem. Naše Frau to dokonce otevřeně přiznávají. Přenechávají ho k vyhodnocení „nám mladším“, protože „my si to jistě ještě pamatujeme ze studií“…Nikdo po nás běžně nálezy nekontroluje, a tak jsme odkázány jen na vlastní vědomosti a tlustou učebnici kardiologie. Tohle samozřejmě nikdo netuší, ale praktikuje se to napříč všemi obory, ve všech nemocnicích na světě. Ne, doktor neví všechno a nemá k ruce vševědoucího učitele. Do zákoutí medicíny proniká velmi často osamotě, vyzbrojen tím, co se mu podařilo pochytit na lékařské fakultě…Zní to morbidně a je to morbidní...
Další z možných teorií Adrianovy příčiny smrti je patologie v nervové soustavě. V mozku, či nervových spojích, cokoliv, co by vedlo k náhlé ztrátě vědomí – od nejrůznějších druhů epilepsie, poruchy prokrvení až po všemožné nádory. Opět je ale vysoce nepravděpodobné, že bychom při takové diagnose nepozorovali žádnou kliniku. Ne pokud byl u nás Adrian celkem 3x hospitalisovaný, pokaždé napojený na monitor, po celou dobu bez jediného znepokojujícího projevu. Ať už z pohledu sester, nebo nás doktorů. Jediným chybějícím dílem skládačky je neprovedené EEG, ale- změnilo by se něco, kdybychom ho udělali? Viděli jsme stovky podobných dětí, nejde je držet na monitoru dokud se neprovedou všechna vyšetření a nedorazí všechny výsledky. Ne pokud jsou klinicky zcela v pořádku. Už na fakultě nás učili – neléčíme patologické nálezy, léčíme pacienta. Naším cílem je mít pacienta v pořádku. A to Adrien po celou dobu byl.
V úvahu přichází nejvíce takzvaná „náhlá smrt kojence“. Syndrom, jehož příčina je neznámá. Rizikové faktory se u postižených dětí často shodují – cigaretový kouř, nízká socioekonomická úroveň, mužské pohlaví, přetápěná místnost, poloha na břiše, měkká podložka. Náhlá a nevysvětlitelná smrt postihuje spící zdravé děti do jednoho roku. U Adriana by tomu všechno odpovídalo. Je to ale varianta, která se tak jako tak nepodaří prokázat. Spíš zbyde po vyloučení ostatních.
A taky-je tu ještě jedna teorie. Vybavuju si, že jí nahlas vyslovila Kristy, i když jsme nad ní v duchu uvažovaly všechny. Násilná smrt z rukou Adrianovo matky. Několikrát k nám přece dítě přivezla pro neklid, který sama doma nebyla schopná zvládnout. Všem nám přišla tak trochu labilní. Kdo zjistí, jak to bylo tentokrát? Nikdo nedokáže, zda modřiny v okolí úst pocházejí ze zoufalé resuscitace, nebo z polštáře přitištěného přes obličej. Nebo z obojího. Den dva poté by se snad důkazy najít podařilo (tvar pohmožděnin, vlákna v dýchacích cestách), ale nyní-po týdnu na ventilátoru?
Existují rodiče, u kterých nás podobné domněnky napadají okamžitě. Pak jsou však rodiče, kteří na první pohled žádný patologický dojem nebudí. Vůbec byste do nich neřekli, že by mohli svému dítěti ublížit. Sice neúmyslně, ale přesto.
Třeba jako ti, kteří přijeli do ambulance na mé následující službě. Tatínek od dítěte se mnou hovořil vlastně už předtím, telefonem, kdy se mi snažil vysvětlit, že jeho dítě se popálilo, má na rukou puchýře, a co má dělat. Nasměrovala jsem ho na naší ambulanci a zhruba do patnácti minut jsem se s ním i osobně setkala. Seriosně a slušně vypadající pán, tak pětatřicet, v náručí ani ne dvouletou brečící holčičku. Dle slov tatínka holčička vyběhla na zahradu, kde večer předtím probíhala velikonoční oslava. Její součástí bylo i velké ohniště. V tom přes noc dohořívaly uhlíky, které poránu vypadaly jen jako hromada bílého popela. Holčička do něho prý vběhla, zakopla a popálila si ruce. Ty jí už sestra z příjmu operativně chladila ve velké nádobě s vodou. Obě ruce měla poseté puchýři, kůže byla ale jinak pěkně prokrvená a „živá“. Připravili jsme masti a obvazy a já mezitím zjišťovala, jestli není popálená i někde jinde. Tatínek si prý ničeho jiného nevšiml. Když jsme však dítě vysvlekli, zjistili jsme, že má puchýře i na břiše a stehnech. Vypočítala jsem to na 9% celkového tělesného povrchu. Holčičku jsme přijali k hospitalisaci, abychom jí zavodnili (popálenou plochou ztrácí tělo tekutiny), ulevili jí od bolesti a dohlídli na pravidelné převazy. V místech na rukou a kolenech, tedy tam, kde jsou klouby, se můžou jizvy špatně hojit. Vznikají takzvané striktury, kůže se v místě jizvy svraští, a tím se vyvine porucha pohyblivosti v kloubech. Je důležité tak rány pravidelně sledovat. Tatínek neměl nic proti, naopak mi několikrát poděkoval, jak jsem to zvládla. Když pak dorazila i matka od dítěte, nechali si mě ještě zavolat, abych vše znovu vysvětlila. Budili dojem inteligentních a rozumných lidí.
Následující den odpoledne, zrovna když sloužila Růžena, dorazil na návštěvu i starší čtyřletý bratr holčičky. Vtěstnal se spolu s oběma rodiči do malého pokoje s batolecí postýlkou, ve které byla jeho sestřička napojená na monitor. Trvalo to jen chvíli, ta poklidná rodinná sešlost. Sloužící sestra zrovna seděla za svým pultem a vyplňovala papíry, když ticho na oddělení rozřízl příšerný výkřik. Sestra se stačila jen vyděšeně narovnat v zádech, když se z pokoje naproti vyřítil otec, hrůzou vytřeštěné oči. Jeho manželka prý otevřela okno, postavila čtyřleté dítě na parapet a „jen na chvíli se otočila“. Dítě z okna vypadlo. Z druhého patra…
Ne, nevymýšlím si to. Vše, co jsem doposud o Nordhausenské nemocnici napsala, se skutečně stalo, i když je to k neuvěření. Ta oblast, ve které jsem pracovala, byla zvláštním místem nešťastných náhod, raritních případů, lidí s nízkou intuicí a často i inteligencí. Ještěže, alespoň tedy v tomhle případě, také místem s vysokou koncentrací štěstí, když už ne rozumu.Ten chlapeček ten pád přežil. Co víc. Neměl na sobě ani škrábnutí...
Kateřina Karolová
Wellness pobyt v hotelu? Ne. Děsivá exkurze do jiného století.
Přála jsem si odpočinek na pár dní, dámský relax s mou sestrou. Vytouženou pauzu od pracovní a rodičovské role. Wellness, masáž a dobré jídlo. A tak jsem zapátrala, načež mi do oka padnul hotel s názvem Harmonie.
Kateřina Karolová
Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část desátá (Pohotová pohodová pohotovost)
Milí budoucí lékaři, naděje naše. Chtěla bych vás seznámit se zákulisím pohotovosti. Jestli se nemůžete dočkat lékařské profese, bylo by fér vědět, čemu se chystáte upsat duši.
Kateřina Karolová
Taky jste si přála malou princeznu a lítaj vám doma Páni kluci?
Nedávno jsem potkala holčičku jak z katalogu. Zapletené culíky, nehtíky na růžovo, opodál její těhotná maminka. Ptám se: „Co to bude?“ Prý zase holka, že si to tak s manželem naplánovali. To já taky. A mám tři kluky.
Kateřina Karolová
Rodinná idyla za dob pandemie? S mými dětmi - leda ve snu.
Tak se prý blíží čtvrtá vlna. Vypadá to,že zavřou školy, školky, všechno. Teda až po volbách, jasný. Budem opět všichni pospolu.Při vzpomínce na letošní jaro hledám číslo do Bohnic. Ani Chocholouškovi bych mé tři školkáče nepřála.
Kateřina Karolová
Cestování s Českými dráhami? Únikovka pro otrlé!
Tak jsem si z Moravy vyjela do Prahy. S partou holek, navštívit kamarádku, jen tak na otočku, oslavit její narozeniny. Ráno tam, večer zpátky. Chtěly jsme se vyhnout D1, takže vlakem. Zážitek, který mi vydrží až do důchodu.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Kácíš? Pak sázej či plať. Novela zákona zpřísní podmínky kácení stromů
Premium Pokuta až milion pro jednotlivce, až dvacet milionů pro firmu. Tedy desetkrát víc než nyní. Takové...
Padlého rudoarmějce oplakali u Rudolfina. Jenže ho zabili sami Sověti
Seriál Je to snad nejslavnější fotografie z květnového osvobození Prahy a dlouho se věřilo, že Georgij...
Princezna z Kremlu. Touha po diamantech se stala Brežněvově dceři osudnou
Premium Letos uplynulo 95 let od narození Galiny Leonidovny, dcery sovětského generálního tajemníka Leonida...
U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník
Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...
- Počet článků 62
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 13080x