Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Já, Doktorin - dopis číslo 8

Z některých povinností máte v novém zaměstnání respekt. Kor když se týkají dítěte. Vysvětlili vám je málo a navíc cizí řečí. Přiznáte vlastní neschopnost, nebo ohrozíte pacienta? Obě možnosti jsou nanic.

Frau Rapp a Frau Kauf se střídají v protivných náladách. Podle toho, která z nich je po službě. Vzhledem k tomu, že se mezi sebou mění co čtyři dny, je to vlastně pořád. Snažím se je moc nenaštvat a neotravovat je přiblblýma dotazama. Moc se mi to nedaří.

Frau Kauf mi přikázala, abych šla sama „spritzen“. Zadrmolila pak něco jako jméno dítěte (bylo to opravdu jméno? Vyslovila to tak, že mi to vůbec nic neříkalo) a doplnila číslo pokoje (řekla něco jako„zechsundfírcig“… nebo možná taky „zechsundfinfcig“? no jo-to ale není 64 či 65, došlo mi s malým zpožděním, ale 46 či 56-Němci totiž v číslovkách používají na prvním místě druhou číslici a mě to nesmírně mate). A jako projev vřelosti mi vysvětlila směr-„pokoj za tím a tím pokojem, doleva, rovně, druhé dveře zprava….“. „OK…“ usmála jsem se na ní křečovitě a povzdechla si pro sebe - kdybys tak věděla, že já se ztratila už u slovesa „spritzen“…

Frau Kauf vnímavě zaregistrovala, že se nechytám a zarazila se proto při odcházení. Během té krátké chvilky jsem vydedukovala, co by tak možná mohlo sloveso spritzen znamenat - Spritze je stříkačka, bude to tedy možná něco jako dávat injekci, a tedy nejspíš aplikovat antibiotika do žíly. No tak jestli je to ONO, tak to jsem samozřejmě v pytli, protože z její přednášky z minula si nepamatuju ani barvu úvodního knoflíku na infusní pumpě. Při předvádění mi tehdy nedala ani minimální šanci si postup zopakovat, prostě ho oddrmolila a zmizela. To si vážně myslí, že vím, co dělala?

„Ehm…takže mám teď jít…. aplikovat antibiotika?..... dítěti jménem…?...“ odmlčela jsem se vyčkávavě a nechala si zopakovat jméno. „…které leží tady za rohem, že?...“, odvodila jsem směr z toho, co jsem si pamatovala z ranní vizity. Frau Kauf to důrazně odkývala a namířila si to pryč. „Oh….prosímvás,“ zadržela jsem jí zoufale, „….mohla byste tam ještě tentokrát jít se mnou? Nejsem si totiž úplně jistá, že si pamatuju správný postup při pouštění infuse….“ dokončila jsem pokorně a sledovala při tom, jak ve Frau Kauf narůstá vztek: „ Ale vy to musíte umět dělat sama! To nejde,  abych vám u toho pokaždé asistovala!“, vrtěla rozčilením hlavou. „Ale já to CHCI umět dělat sama!“, nedala jsem se, „ ale v Čechách jsem to nikdy nedělala a tady jsem to viděla pouze jednou! Nechci tomu dítěti ublížit, když si nejsem jistá, v jakém pořadí a co mám stisknout.“ Frau Kauf si hlasitě vzdychla, v očích doslova výraz-co za blbečka jsme si to tady nasadili?…, stiskla rty a se slovy - „zavolejte si na pomoc Frau Knap, já teď opravdu nemám čas!...“ se otočila na patě a zmizela. Stála jsem tam chvilku sama uprostřed chodby a přemýšlela, jestli se mi to všechno jenom nezdá.

Ještě u sestřiček, když jsem v ruce držela telefonní sluchátko, se mi z toho pletl jazyk a já nebyla schopná ze sebe vysoukat otázku, jaké číslo mám vlastně vytočit. Naše doktorky se totiž jmenujou Kauf, Knap a Koch a já už mám z nervových spojů v hlavě takový uzel, že se mi tyhle tři příjmení pletou dokonale dohromady. Abych se tak ještě dovolala na mobil Frau Kauf!

Mina slíbila, že hned přijde, ale nakonec se někde zdržela a dorazila za mnou až ve chvíli, kdy se na oddělení vrátila i Frau Kauf. Ta bezeslova popadla tácek s připravenýma antibiotikama a houkla na mě, ať jdu za ní. Zavedla mě do pokoje, léky postavila vedle pumpy a ukázala na ně: „…tak prosím!“ Úžasně didaktické a povzbuzující, opravdu-mumlala jsem si pro sebe-obzvláště když to celé s obavama sleduje matka dítěte. Sice mladá holka, určitě mladší než já-ale přece jen novopečená majitelka dvoudenního novorozeněte. Které jsem v roztržitosti neuměla z postýlky ani pořádně vybalit. Snažila jsem se vypadat profesionálně, ale cítila jsem, jak mě ty dvě doslova propalují očima. To Frau Kauf vůbec nevnímá, jak hloupě to s takovou celé před tou matkou vypadá? Nemohla jí říct, aby na chvilku odešla, nebo něco takového? Nerozhodně jsem váhala se stříkačkama nad pumpou, až mi Frau Kauf řekla, že první z antibiotik mám podat pomalu přímo do žíly. Před očima jsem měla obrázek našich sestřiček, které cvičenýma pohybama plynule přehazovaly stříkačky, cévky, špunty i svorky jak barman koktejl a vnímala jsem, jak mě žádná z hadiček neposlouchá. Naprostým vrcholem ovšem bylo, když jsem v domnění, že vidím ve špičce stříkačky bublinu a snaze jí vytlačit, vystříkla antibiotikum do vzduchu.

Frau Kauf mi stříkačku vyškubla z ruky a s výrazem hlubokého znechucení odešla namíchat nové. Opřela jsem se vyčerpaně o okraj postýlky, oči zapíchla do spícího dítěte a představovala si, že v pokoji vůbec nejsem. Bylo mi úplně jasné, co té matce zrovna běží hlavou: „Proč si tady něco trénují na mojem dítěti? Má ta slečna vůbec nějakou kvalifikaci? Vždyť evidentně neví, co má dělat! A je normální? Vždyť ani neumí mluvit a nerozumí, co jí ta doktorka říká…“

Když mi Frau Kauf přinesla novou stříkačku, skoro jsem se bála veřejně zkontrolovat, jestli je v pořádku. Při zapínání pumpy a nasazování hadiček jsem se zcela nepokrytě ptala na každý krok. Víc už se degradovat stejně nemůžu, takže co, mávala jsem nad svojí nemožností v duchu rukou…

Když jsem s úlevou opouštěla oddělení zpátky na stanici Větších dětí, zaběhla jsem se ještě zpátky na pokoj podívat, jestli jsem hadičky dostatečně utáhla. Matka zrovna s někým telefonovala, loupla po mě pohledem a do mobilu pokračovala: „…to nic, klidně mluv dál. To je jenom sestra…“

Podávání antibiotik je pro mě vůbec prokleté. Frau Kauf mě zaúkolovala, abych v 11 hodin léky aplikovala již sama. Nastavila jsem si dokonce budíka na mobilu, abych na to náhodou nezapomněla, kdybych zrovna dělala příjem, nebo něco takového. Což se nakonec skutečně stalo, takže k dítěti jsem se dostala až s půlhodinovým zpožděním. Naklusala jsem rovnou k připravenému setu, už s docela jistotou začla přehazovat hadičky, když jsem zjistila, že jsou neprůchozí. Kanyla byla nefunkční! Ucpala se, to se občas stává, musí se vytáhnout a píchnout se nová. Problém je, že malé děti mívají malé žíly a ne vždycky se to podaří. Což se samozřejmě stalo! Stovky zavedených kanyl v minulosti a zrovna tahle prostě nešla. Nezbylo mi, než zbytek použitelných žil přenechat na zavedení kolegyni-tedy Frau Kauf. Když jsem si jí na píchání nechala zavolat, musela si o mě myslet, že jí to dělám schválně. Mějte mě rádi, já za to nemůžu….

Autor: Kateřina Karolová | pondělí 8.1.2018 8:00 | karma článku: 32,07 | přečteno: 3385x
  • Další články autora

Kateřina Karolová

Wellness pobyt v hotelu? Ne. Děsivá exkurze do jiného století.

Přála jsem si odpočinek na pár dní, dámský relax s mou sestrou. Vytouženou pauzu od pracovní a rodičovské role. Wellness, masáž a dobré jídlo. A tak jsem zapátrala, načež mi do oka padnul hotel s názvem Harmonie.

27.10.2023 v 8:00 | Karma: 45,08 | Přečteno: 16119x | Diskuse| Společnost

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část desátá (Pohotová pohodová pohotovost)

Milí budoucí lékaři, naděje naše. Chtěla bych vás seznámit se zákulisím pohotovosti. Jestli se nemůžete dočkat lékařské profese, bylo by fér vědět, čemu se chystáte upsat duši.

3.10.2021 v 21:51 | Karma: 42,54 | Přečteno: 8605x | Diskuse| Společnost

Kateřina Karolová

Taky jste si přála malou princeznu a lítaj vám doma Páni kluci?

Nedávno jsem potkala holčičku jak z katalogu. Zapletené culíky, nehtíky na růžovo, opodál její těhotná maminka. Ptám se: „Co to bude?“ Prý zase holka, že si to tak s manželem naplánovali. To já taky. A mám tři kluky.

22.9.2021 v 7:30 | Karma: 40,60 | Přečteno: 3931x | Diskuse| Společnost

Kateřina Karolová

Rodinná idyla za dob pandemie? S mými dětmi - leda ve snu.

Tak se prý blíží čtvrtá vlna. Vypadá to,že zavřou školy, školky, všechno. Teda až po volbách, jasný. Budem opět všichni pospolu.Při vzpomínce na letošní jaro hledám číslo do Bohnic. Ani Chocholouškovi bych mé tři školkáče nepřála.

9.9.2021 v 13:39 | Karma: 42,71 | Přečteno: 6869x | Diskuse| Společnost

Kateřina Karolová

Cestování s Českými dráhami? Únikovka pro otrlé!

Tak jsem si z Moravy vyjela do Prahy. S partou holek, navštívit kamarádku, jen tak na otočku, oslavit její narozeniny. Ráno tam, večer zpátky. Chtěly jsme se vyhnout D1, takže vlakem. Zážitek, který mi vydrží až do důchodu.

18.7.2021 v 22:54 | Karma: 47,33 | Přečteno: 20927x | Diskuse| Společnost

Kateřina Karolová

Co si, matko, napečeš, to si taky sníš!

Dřív jsem neměla příliš pochopení pro lidi, kteří selhávají v naprosto obyčejných situacích. Úklid dětského pokoje, ranní odchod z domu, smysluplný rodinný program, společná večeře. A pak jsem se stala matkou.

13.12.2020 v 19:59 | Karma: 45,08 | Přečteno: 13349x | Diskuse| Společnost

Kateřina Karolová

Zakázali vám kvůli blbýmu viru zábavu? Netruchlete, má to řešení!

Nechtěla jsem psát o koronaviru, věřte mi, že ne. Ale dnes ráno na mě vyskočil tenhle článek a mě se po tom všem, co jsem zatím četla, udělalo tak fyzicky zle, že jsem to nemohla nechat být.

13.3.2020 v 10:04 | Karma: 48,24 | Přečteno: 32238x | Diskuse| Společnost

Kateřina Karolová

To nechcete zažít. Ani jako pacient, ani jako doktor. (Příběh 2. V zájmu alternativy)

Kdysi mi radil jeden starší kolega: „Nemějte mi to za zlé, ale vkročí-li do ordinace dětského lékaře matka s dítětem v šátku a jeřabinami okolo krku, je dobré, mít se na pozoru.“ Neberte mě za slovo, ale v něčem měl pravdu.

13.2.2020 v 21:46 | Karma: 48,24 | Přečteno: 54188x | Diskuse| Společnost

Kateřina Karolová

To nechcete zažít. Ani jako pacient, ani jako doktor. (Příběh 1.- magnetické kuličky)

Série blogů, ze které dnes zveřejňuji první část, je věnována příběhům, které se týkají dětského lékařství a skutečně se staly. Myslím, že je potřeba, aby se o tom vědělo. Třeba to někomu zachrání život.

20.1.2020 v 16:43 | Karma: 48,16 | Přečteno: 83298x | Diskuse| Společnost

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část devátá (Lékař může za všechno!)

Dostal se ke mně sdílený text jedné paní, která děkovala lékařům z Uherského Brodu. Chtěla je pochválit za velmi vstřícný a neobvyklý přístup. Moc milý text. Bohužel, předposlední odstavec celkový dojem dost podělal. Posuďte sami:

29.12.2019 v 15:27 | Karma: 43,06 | Přečteno: 17172x | Diskuse| Společnost

Kateřina Karolová

Je to v akci, kup to!

Tohle celé, co vám teď povím, to se stalo před rokem. To jsem ještě byla některými zkušenostmi netknutá. Super výhodný dovoz z Číny šel tou dobou úplně mimo mě. Ale pak mě líznul. A stálo to za to.

25.11.2019 v 19:10 | Karma: 43,91 | Přečteno: 16354x | Diskuse| Společnost

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část osmá (Zastřel si své ptáče)

Občas mi napíše někdo, kdo objeví mé blogy a má potřebu to se mnou probrat. Většinou je to kolega z oboru. Nebo čerstvý medik. Medička. Ta mi napsala nedávno. Její zprávy mě docela zasáhly. A já vám řeknu proč.

26.10.2019 v 11:44 | Karma: 43,36 | Přečteno: 13985x | Diskuse| Společnost

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! - část sedmá (Roď doma a stěžuj si, na koho můžeš!)

Řekla bych, že se máme nějak moc dobře. My, jako společnost. Chtělo by to nouzi a nedostatek, abychom nějak víc docenili to, co pro nás minulé generace vytvořily. Třeba v tom zdravotnictví.

20.9.2019 v 18:32 | Karma: 46,24 | Přečteno: 12801x | Diskuse| Společnost

Kateřina Karolová

Tímto prohlašuji punčocháčovou sezónu za zahájenou

Pokud jste v dětství podzim nesnášeli, staňte se matkou. Podzim dostane šanci převzít roli vašeho oblíbeného ročního období. Jako matky od dětí si podzim zamilujete. A já vám řeknu proč.

9.9.2019 v 19:17 | Karma: 39,32 | Přečteno: 4623x | Diskuse| Ona

Kateřina Karolová

Dudlík má tři rychlosti, víte to?

Dokud nejste matkou, nechávají vás v obchodech uličky, určené dětem, naprosto chladnými. Po porodu vás ovšem vaše pudy pudí (právě a pouze) směrem, kde se prodává dětské zboží. Blahopřeji, vítejte mezi námi.

28.5.2019 v 20:08 | Karma: 41,80 | Přečteno: 5590x | Diskuse| Ona

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část šestá (Piš, doktore, sekretářka je drahá.)

Každý doktor to jednoho dne pochopí – kdyby se nemusel starat o pacienty, měl by spoustu času vypsat veškerou dokumentaci. Jinak bída, furt ho ti pacienti ruší.

30.4.2019 v 7:00 | Karma: 42,57 | Přečteno: 7944x | Diskuse| Osobní

Kateřina Karolová

Na některé lidi si i odplivnout škoda

Ne každé dítě vznikne z lásky či nerozvážné rozkoše. Mnoho žen žije roky v domácím násilí,aniž to kdo tuší.Mnoho mužů využívá nátlaku právě přes děti, které jsou pro danou ženu to nejcennější,co má. Máš, ženská,víc dětí? Hanba ti!

13.4.2019 v 11:20 | Karma: 44,14 | Přečteno: 10133x | Diskuse| Osobní

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část pátá (Jsi lékař, tak služ, slouho!)

Dnes něco na téma služby. Ne každý totiž tuší, co si pod tím představit. A medik na škole, pro toho je představa nočních služeb zážitkem, kterého se nemůže dočkat. Nebojte, až se dočkáte, zážitek to bude. Malina, hoši, malina.

8.4.2019 v 14:07 | Karma: 47,57 | Přečteno: 28174x | Diskuse| Osobní

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část čtvrtá (Jak svět přichází o kadeřnice)

Přemýšlela jsem, jak popsat a vysvětlit život mladého lékaře, aby jeho situace byla srozumitelná širokému spektru lidí. Co takhle si místo doktora představit někoho jiného, třeba kadeřnici?

28.3.2019 v 7:00 | Karma: 45,22 | Přečteno: 14304x | Diskuse| Osobní

Kateřina Karolová

Láká vás studium medicíny? Zvažte to! - část třetí (Zaplať školné a táhni!)

Jsem z nelékařské rodiny. Když jsem před 18-ti lety váhala, jestli se rozhodnout pro medicínu, neměl mě kdo varovat. Informací jsem měla asi tolik, kolik běžný člověk, co o doktořině slyší jen zprostředkovaně.

5.3.2019 v 20:02 | Karma: 46,74 | Přečteno: 23725x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 62
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 13080x
Lékařka a spisovatelka. Pracovala jako pediatrička v Baťově nemocnici ve Zlíně a následně na klinice v Německu. Nyní pečuje o malé pacienty v dětské léčebně v Luhačovicích. Spolupracuje s firmou HiPP, pro kterou píše články a brožury. V podcastech „Baby talk“ sdílí své zkušenosti s posluchači coby pediatrička a maminka v jednom. Narodila se jako jednovaječné dvojče a vdala se za muže, který má taktéž svou identickou kopii. Během tří let se jim postupně narodili tři synové. V roce 2018 byla čtenáři ONA Dnes zvolena Ženou roku. Dříve psala blogy, za které obdržela i několik ocenění, série nazvaná Já, doktorin vyšla knižně. Nyní se věnuje psaní beletrie, a to románů s thrillerovým nádechem (Zítřek ti nikdo neslíbil, Odbočka v lesích, Jiné místo)